Co je tvoje, to je moje. A co je moje, do toho ti nic není

Přečetl jsem si včera večer blog na iDnes pod názvem: „ Mnichov nebyl jen zradou spojenců, ale i našich elit.” 

A ke svému překvapení jsem zjistil, že velmi podobný článek už jsem četl. Jinde a byl uveřejněný pod jiným názvem a podepsán jiným jménem. Osm mnichovských mýtů. Jaký byl v roce 1938 skutečný poměr sil? Lukáš Visingr. V tom článku se autor odvolává na knihu Jana Drnka: „Žáby v mlíku”, kterou jsem si objednal a dnes si ji hodlám v knihkupectví v Perlově ulici vyzvednout. A zkusím porovnat obě verze článků. Lukáš Visingr dal jasně v článku najevo, odkud jeho znalosti pramení, Jaroslav Trnovec na mou poznámku v diskusi poznamenal: Ono spíše jde o to, že jako základní zdroj oběma článkům posloužila práce pana Drnka, který v rámci přípravy na svou trilogii "Žáby.." dokonale zmapoval tehdejší skutečnou situaci obou států. I proto s ním ostatní historici polemizují ohledně toho jak by dopadl konflikt, ne historických reáliích. Ale jinak dobrý postřeh. 

Děkuji panu Trnovcovi za uznání, leč si myslím, že články se neopisují a pokud se z nich cituje, uvede se zdroj. Stejně tak u knih, podle kterých takové články píšeme. Nesouhlasím s vyjádřením dalšího diskutéra, který si troufne tvrdit, že u takových článků, tohle není třeba dělat. Předpokládám, že většina zdejších blogerů, možná se mýlím, by nebyla ráda, kdyby jejich články někdo kopíroval a lehce pozměněné uveřejňoval pod svým jménem. 

Mě osobně by velmi vadilo, kdybych někde našel článek, který jsem napsal a někdo si ho bezostyšně přivlastnil. Zřejmě bych toho člověka rád neměl. A lidé, kteří hájí a odůvodňují takové chování, mají pro činnost pochopení a odůvodnění.

Racionalizace se tomu říká. Někdy ta racionalizace a obhajoba v takových případech slouží jen k tomu, abych si odůvodnil a obhájil své vlastní chování, které ne vždy je košer. Budu-li chtít, vždy najdu důvod, proč obhájím, to či ono chování, obhájím ho a přesvědčím sám sebe, že jsem vlastně nic zlého neudělal. V tomhle případě jsem přeci dal důležité informace neinformovaným. Jak známo, mít dobré úmysly je cesta do pekla. 

Pokud hlásáme takové racionalizace, řekneme o sobě víc, než jsme ochotni připustit. Řekneme o sobě totiž v tuhle chvíli všechno. Ti lidé potom akceptují politiky, kteří klidně kradou, lžou a podvádějí. Veřejně a beze studu. Dáváme víc na „úspěch,” než mravnost. Pochopitelně lidé takoto uvažující v momentě, kdy se podobné stane jim, ani netuší, že je dostihl karmanový zákon. Nebo Boží mlýny. Podle náboženského přesvědčení. A ty Boží mlýny melou a karmanový zákon říká: Naše skutky se k nám vracejí. Všechny. Dobré i zlé.

Jelikož nejsem svatoušek, tak mluvím i o své zkušenosti. Zatím se ke mě ty skutky vrátily. Ty dobré i ty zlé a přesvědčil jsem se, že Boží mlýny melou. Pomalu, ale jistě. A namelou každému míru vrchovatou. Jak je psáno v Písmu. Jo jo.