Ještě se vracím k diskusi. Trochu mimochodně, protože hlavním tématem blogu je opisování.

Pamatuji si, že povídání o tom, jaké kdo měl zbraně a jaké šance mělo Československo odolat nacistickému útoku, jsme měli už v hodinách dějepisu na základce v šedesátých letech. Vzpomínám si na to počítání vojenské techniky, z nějž vycházelo, že pozemní síly byly plus mínus vyrovnané. A taky si pamatuji zdůraznění rozdílu v silách letectva. Ale v učebnici dějepisu se tehdy hlavně zdůrazňovalo, jak prý byl Sovětský svaz okamžitě a neochvějně ochotný nám pomoct a jak proradná byla "buržoazní vláda", že o tu pomoc odmítla. Tož tak

Osobně zcela nenábožensky tvrdím, že pravda skutečně vítětí. Ona se proklube. Další věcí je, že ji to trvá strašně dlouho - mnohým to vezme podstatnou část života, některým dokonce celý! Ona se zjerví, ale s tím zpožděním pak už ani o pravdu nejde - Potvrdil se fakt!

Mj., vrchol mistrovství je to osvědčené, (autorství - neautorství). Vsunout svou myšlenku driuhému do hlavy tak, aby ji pojal za zcela vlastní! On ji bude horlivě a neochvějně hájit a prosazovat! Takový, mazaný Ducho - Trojský kůň ...!

Máte pravdu, Ve všem.

A nejvíc v těch Bóžích mlejnech. Někdo si to možná ani neuvědomuje, že už ho drtí, ale třeba už je z něj mouka:-)

Autorský zákon pořád platí, takže proč o tom diskutovat? Zdroje se musí uvádět.

Jak je vidět, diskutovat se musí. V diskusi si lidé mimo jiné uvědomují pravidla. Psaná i nepsaná.

Jak napsal M.Trizuljak, je to především proti kodexu blogera:

Bloger nesmí uveřejnit pod vlastním jménem cizí text nebo jeho část. To platí i pro texty, jejichž autor není znám - například ty, které dostal e-mailem.

Cizí text lze v článku použít pouze v rámci citace v souladu s autorským zákonem, tedy zejména tehdy, pokud souvisí s obsahem článku, netvoří-li však větší část textu tohoto článku. Přitom je nezbytné uvést zdroj textu a jeho autora, je-li znám.

.

Bloger je povinen uvádět zdroje svých informací, zejména pokud jimi jsou jiná média.

Zdroj: https://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=30939

Máte pravdu a karmu....

Zažil jsem to jednou kdysi, když jsem na kongresu poslouchal jednoho mého kolegu, který mou práci (na které jsem dělal rok a poté ji publikoval v odborném tisku) zcela nepokrytě přednášel, nedal si ani práci měnit moje formulace.

Když jsem za ním po skončení přednáškového bloku zašel, tak se mi ani neomluvil a zabreptal cosi o svém podílu - byl zcela marginální (byl tehdy o cca 20 starší než já a považoval mne nejspíše za otravný hmyz).

Dodnes si to pamatuji a toho kolegu jsem hodnotil velmi nízko.

Napsal jsem knihu o závislosti: "Ze závislosti do nezávislosti" a také jsem zjistil v jedné diplomové praci, že autorka citovala bez uvedení zdroje. Ale omluvila se.

Velmi dobře!

Toho blogu zde na iDNES jsem si všiml a raději jsem se zdržel reakce. Opisování textů bez udání zdroje je kromě jiného také proti "menší, odvozené normě", jíž je kodex blogera.

Velice souzním se závěrem. Ano, naše skutky se nám vracejí jako bumerang a racionalizce nepomáhají. Nebo pomáhají jen zdánlivě a jen dočasně.

Rovněž mluvím z vlastní zkušenosti, dobře vím, co se mi kde a jak vrátilo (anebo třeba ještě někdy znovu vrátí) A někdy jsou ty návraty bumerangu dobré a užitečné. Člověka to praští mezi oči ne kvůli tomu, aby se trápil, ale kvůli tomu, aby se zamyslel a případně něco na svých postojích změnil...

Já si, Honzo, myslím, že Tvoje obavy z kopírování článků jsou zcela liché.

Tak bolševici jako ty je rozhodně neukradnou