Trapný konec tragického ministra

Je sice pravda, že jsme v Česku již celkem zvyklí na neodbornost, zmatenost a diletantství ministrů našich vlád, ale krátké působení ministra školství za VV Dobeše by se mohlo zařadit do učebnic jako vzorový příklad takového krajně neschopného vedení úřadu na tak vysokém postu. Jeho odchod je pro české školství a tím pádem i pro celou českou společnost nepochybně velmi dobrou zprávou. Bohužel přichází do značné míry pozdě. Premiér Nečas měl už několik velmi dobrých příležitostí dát tomuto exotovi sbohem, ale všechny je trestuhodně promrhal. Dobeš teď odchází sám s výmluvou, že budoucí škrty ve školství jsou pro něj nepřípustné. Spíše však chce odejít dříve, než by musel s ostudou oznámit svou rezignaci z důvodu zpackaného čerpání miliardových evropských dotací, o něž naše školství pan Dobeš svou neschopností s velkou pravděpodobností připraví.

Abych nebyl obviňován z toho, že mlátím prázdnou slámu a tvrzení o neschopnosti pana Dobeše nepodkládám žádnými důkazy, zde je namátkou jen pár příkladů: vágní návrhy reformy vysokých škol otevírající cestu k jejich privatizaci, dle expertů protiprávní prodloužení akreditace plzeňským právům, angažování fašizujícího individua L. Bátory na vysokých postech na ministerstvu i další projevy katastrofální personální politiky destabilizující resort školství, chaotické zavedení dle NKÚ předražených státních maturit neplnících svůj účel, neschopnost vyřešit problémy s čerpáním evropských dotací, o jejichž ohrožení byl ministr informován z Bruselu už v říjnu roku 2010 (!) atd. Výčet by mohl být mnohem delší, ale snad tento neúplný výčet některých kauz spojených s ministrem Dobešem postačí jako důkaz toho, že pravděpodobně nešlo o nejlepšího ministra školství, jakého jsme tu kdy měli, jak si myslí prezident této země. Já si naopak myslím, že neschopnější člověk tento ministerský úřad snad ještě nezastával.

Zůstává otázkou, proč premiér Nečas propásl několik velmi dobrých příležitostí k tomu, aby se Dobeše zbavil. Těžko říct, co mu v tom vždy nakonec zabránilo. Byla to obava z protestů nejslabšího koaličního partnera, jehož důvěryhodnost u veřejnosti snad již nemůže být nižší?  Bylo to výsledkem tlaku různých zájmových skupin  podnikatelsko-politického kartelu ODS a ČSSD, jimž Dobešovo odhodlání posílat stamiliony na všelijaké podivné projekty zajišťovalo bohaté příjmy? Podlehl premiér snad tlaku prezidenta Klause, jehož k hlasité podpoře ministrova setrvání ve funkci vedla nejspíš angažmá L. Bátory a V. Klause ml. na ministerstvu v kombinaci s prezidentovou zvláštní afinitou k VV? Nebo je premiér prostě jen nebetyčný slaboch, který není schopen prosadit odvolání zcela očividně neschopného člověka působícího na pozici tak důležité pro budoucnost této země? Hádám, že více méně všechny zmíněné obrazy patří do mozaiky znázorňující důvody Nečasovy nemístné zdrženlivosti ve věci Dobešova odvolání. Nepochybuji ale, že mnoho dalších ještě chmurnějších obrazů nám v tomto výjevu zůstává skryto.

Dobeš svou rezignaci načasoval po zasedání vlády o plánovaných škrtech nejspíš jen proto, aby se vyhnul potupné rezignaci z důvodu neschopnosti zabránit ztrátě miliard korun z evropských fondů. Má nyní aureolu spravedlivého ministra školství, který nemůže přenést přes srdce snížení učitelských platů. Doufá asi, že jeho rozkladné působení na ministerstvu školství tak bude zapomenuto a vlastně se do dějin české politiky zapíše jako férový chlapík, který nemohl dopustit další škrty ve svém resortu. Ve skutečnosti však výše těchto škrtů nepřesahují sumu, o níž ministerstvo školství kvůli jeho diletantství nejspíš přijde.

Nejednou už jsem sám sobě položil otázku, proč školství všechny vlády deklarují jako prioritu a nakonec ho svěří nějakému pitomci, který školskému systému vůbec nerozumí a vzdělávání v této zemi stahuje dále ke dnu. Nejsem sice tak starý, abych si dobře pamatoval, jak pracovali všichni dosavadní ministři školství této země, ale z toho, co si pamatuji, se nemůžu zmíněného dojmu zbavit. V určitých ohledech tvoří výjimku snad práce Ondřeje Lišky ze Strany zelených, ale to je žalostně málo. S jistou nadsázkou si na danou otázku odpovídám tak, že čeští politici vlastně nechtějí vládnout v zemi, kde jsou kvalitně vzdělaní a samostatně myslící občané. Takoví občané totiž tak snadno nepodléhají manipulaci a přetvářce mocných a dokážou jim v jejich hře o velké peníze klást nepříjemné překážky. Prozaičtější vysvětlení spočívá v tom, že peníze investované do školství se vracejí ve velkém až dlouhodobě a to rozhodně není perspektiva, ve které by dnes dokázalo přemýšlet mnoho odpovědných lidí ve světě byznysu i politiky u nás nebo v cizině.

Přesto pevně doufám, že se mýlím a že jednoho dne se tu objeví vláda, která ministerstvo školství obsadí kvalitním člověkem, který bude svou práci plnit svědomitě s cílem přispět k budoucímu rozkvětu této země a dostane k plnění tohoto cíle i patřičné prostředky. Věřím, že to není utopická představa, jen doufám, že se jejího naplnění dočkáme alespoň v horizontu několika roků a ne až desítek let...