Proč mi nevyhovuje levice

Dnes jsem narazil na facebooku na diskusi, v níž několik lidí hájilo přesvědčení, že komunismus je správná cesta. Poté co jsem se do diskuse zapojil mě došlo, že můj odpor k němu má hodně společného s mou nechutí volit levici, protože základ je stejný...

Komunismus jako teorie je vcelku pěkná věc. Uvedení do praxe ale naráží na jeden problém - člověk je tvor závistivý a krutý a když se mají všichni stejně, tak stačí získat sebemenší výhodu, mít o trocu "víc stejně" než ostatní, a krutost a závist je okamžitě uvolněna z řetězu za účelem rozevření těch nůžek (moc je opojná). A největší tendenci ke krutosti a závisti mají právě ti, kdo nedokáží těžit z rovných příležitostí, obvykle lidé líní (i toto pravidlo má své výjimky, ale výjimky svět obvykle nezmění).
Když budu mít stejně jako třeba uklízečka, a to podle pravidla ona dře 8 hodin, já taky, ani jeden z nás se nefláká, atd., tak si hodně rychle hodím nohy na stůl, protože proč bych měl vytvářet systém spořící miliony korun své firmě, když za to dostanu plat uklízečky? Důsledek - rezignace a flákání nebo odchod na hůře placenou práci (nebo samozřejmě emigrace). Jenže rozdíl v tom, co státu odvedu (resp. už nadále neodvedu), musí stát někde vzít, takže buď vezme lidem peníze nebo jim odebere možnost je utratit. Všichni se mají stejně, ale produktivita klesá, životní úroveň stagnuje.
To radši budu bojovat za svět, kde mi nikdo nebude házet klacky pod nohy a budu se moct pokusit o cokoliv, na co si troufnu. Cenou za to je možnost, že si natluču a ponesu následky, ale přesně tím se odlišují úspěšní lidé (myslím tím ty poctivé) od závistivců - ten úspěšný se nebojí nebojí zariskovat a akceptovat fakt, že je odpovědný za svou budoucnost a chce li aby byla lepší, musí do toho prostě něco dát a ne vždycky se to vrátí. Faktem totiž je, že každý, kdo to zkouší dost dlouho se nakonec má ve výsledku lépe, než kdyby nedělal nic a jen tak z koutku záviděl těm, co se nebojí. To co závistivec závidí totiž v důsledku není majetek. Jsou to morální a osobnostní kvality, kterých se jemu nedostává. To je přesně to, co se děje, když někomu něco závidíme - ne to, že to má, ale podvědomou jistotu, že i kdyby na tom byl jako já, tak zanedlouho to bude mít zase, protože je šikovnější. A tuto závist komunismus vtěluje do příkazů a zákazů, aby uspokojil ty, kdo mu dali mandát a dovolují mu svou pasivitou a relativní spokojeností (metaforicky vzato) existovat.

Moderní socialismus je lidštější a v mnohém proveditelnější, nicméně základní problém zůstává - úspěšný člověk je za svůj úspěch trestán. Problém je v tom, že musíte vydělávat opravdu hodně peněz, aby vám to už nemuselo tak moc vadit (ostatně pak si můžete dovolit klidně formálně převést své aktivity do zahraničí, platit daně tam a udělat na sociální demokracii dlouhý nos - což je přesně to co se podle mě stane s mnoha firmami po volbách). Ve skutečnosti totiž na sociální stát nejvíce platí logicky nejširší skupina obyvatel a tou je střední třída. Jenže já bych chtěl skutečnou svobodu, ne jen tu imaginární, ale skutečnou svobodu, spočívající v tom, že si budu moct rozhodnout co a jak budu dělat.

Chápu že podnikání musí být kontrolováno, ale proč jsou začínajícím podnikatelům házeny klacky pod nohy, komplikujíc tak šanci na úspěch?

Chápu že lidé jsou nezodpovědní a ne všichni jsou zdraví a práceschopní, ale proč si nemůžu vybrat, kdo bude spravovat mé odvody na zdravotní a sociální pojištění? Dokázal bych si vybrat instituce, které mi vydělají mnohem víc/ pojistí mě líp.

Proč musím dotovat vězně, zatímco si v klidu sedí v celách, sledují televizi, absolvují zdarma nákladné rekvalifikační kurzy, posilují a trénují svalstvo? Copak nemůžou pracovat a aspoň částečně tak náklady na své potrestání státu uhradit? Proč má být pobyt ve vězení pohodlný jen tak za nic?

Proč musím dotovat lenochy a vyčůránky? Proč nemůžou pracovat v rámci veřejně prospěšných prací, vždyť by to i snížilo státní výdaje, třeba na údržbu chodníků, zeleně, vodních ploch.

V sociální oblasti uznávám pouze jedinou oblast jako nezbytnou pro nákladný zásah státu - tou je podpora mateřství. Protože základním úkolem národa jako takového je přežít. A to bez dětí nejde. Jenže mít dítě je nákladné, mít dvě děti (prostá reprodukce rodičovského páru zajišťující alespoň přežití národa, když ne rozvoj) je ještě nakládnější. Jediný způsob jak podpořit rodinu je, že to pro tu rodinu bude výhodnější, než je nemít (otázka jak to nastavit je na samostatný článek který mám v plánu jindy, prozatím jsem chtěl jen obecně poukázat na to že ne všechna sociální témata jsou mi cizí).

Každopádně když to všechno projdu a shrnu, nemám odpovědi na své otázky. Vlastně ani nemyslím že nějaké univerzální odpovědi existují, zato si ale myslím, že jde vytvořit v téhle zemi prostředí, kde je nebudu muset klást, kde budu spokojen. A proto mi nevyhovuje levice - ona takové prostředí prostě nemá a nemůže mít v programu, protože vychází z jiných pohnutek.

PS: Jen mě trochu mrzí že mnozí voliči (ať už pravice či levice) si neuvědomují, že právě oni budou těmi, kdo ponese náklady jejich reforem, i když sebelepších - velmi často se setkávám s lidmi, kteří volí proti svému zájmu a přitom si to neuvědomují (důchodci volící pravici, studenti a dobře placení zaměstnanci volící levici). Kdyby si to uvědomovali, zatraceně lépe by se rozmýšleli, jestli mají volit stranu levicovou či pravicovou a ještě více by zvažovali, jestli náhodou není čas volit strany neparlamentní, kde je ještě rozdíl mezi pravicí a levicí nejen v tom, co o sobě ta strana tvdí na svém webu a v televizi ale i v tom, co se snaží prosazovat.

PPS: Doufám že za tenhle článek budu kamenován méně než za ten předchozí, tenotkrát snad už budu schopen s případnými zájemci pod článkem i diskutovat :)