Po delší době jsem se rozhodl opět něco napsat. Mé předchozí články byly několikrát označeny za špatně skrývanou reklamu, takže jsem se rozhodl změnit přístup a psát o svém oboru, kterým je IT - především oblast online marketingu a e-commerce. Tohle je první z takových článků a je inspirován zajímavým dotazem, který mi položila jedna žákyně z kurzu, který jsem vedl. Snad ho v záplavě politických komentářů někdo shledá užitečným :)
Být vidět, být online
V dnešní internetové krajině najdete nepřeberné množství firemních stránek, osobních profilů, blogů, prezentací, sociálních sítí - mohl bych pokračovat snad donekonečna. Někteří obyvatelé virtuálního prostoru využívají služeb jiných (tak jako já na tomto blogu), jiní se rozhodnou mít vlastní doménu, svůj vlastní kouteček internetu - a především pro ty bych rád napsal pár článků. které mohou trochu usnadnit začátky a vyhnout se pár chybám.
Doména
Základem pro Vaše soukromé místečko v internetové vřavě je doména. Je to první věc, kterou začíná každý, kdo chce založit osobní či firemní prezentaci nebo třeba nějaký blog. A to je chyba číslo jedna - začít byste totiž měli hostingem :) O tom ale tenhle článek není (a důvod, proč není první článek o hostingu když jeho výběr má být prvním krokem, vysvětlím, až budu vyprávět o online marketingu).
Chyba číslo dvě pak spočívá v tom, že si vyberete svoje doménové jméno (ten text, co se pak bude zobrazovat v řádku pro URL) prostě podle toho, co se vám líbí, co vám přijde vtipné nebo podle svého jména či přezdívky. Možná u toho stejně nakonec skončíte, ale výběr by měl mít svá pravidla, měli byste použít jisté nástroje, abyste se ujistili o kvalitě toho, co jste si vybrali (a ty si nechám opět na samostatný článek)
Než ale přistoupíte k vymýšlení doménbového jména, potřebujete mít přehled o formě vlastnictví a užívání domény, abyste si zbrklostí nepřipravili spoustu zbytečných trablů. V úvodu jsem zmínil, že mě k napsání článku vedl zajímavý dotaz - ten dotaz zněl, jestli je rozumné doménu získat do nájmu. Mnoho lidí a mnoho firem doménu v nájmu má, tak proč ne vy? Je to často jednodušší, levnější a lze se tak dostat k doméně, která už někomu patří, tak proč se tou cestou nevydat? Protože je to chyba číslo tři - navíc jedna z nejnebezpečnějších, které můžete udělat.
K doméně můžete přijít třemi základními způsoby:
- zjistíte třeba pomocí stránek sdružení CZ.NIC, že je Vámi vysněná domén volná a koupíte je přes některého z mnoha a mnoha registrátorů do svého vlastnictví
- pomocí stejných (nebo jiných, stejnou službu poskytujících) stránek zjistíte, že Vámi vysněná doména sice někomu patří, ale díky údajům z výpisu najdete vlastníka a ten je ochoten doménu prodat - za cenu, kterou jste ochotni zaplatit. Sepíšete tedy smlouvu (posláním peněz bez smlouvy byste udělali chybu číslo čtyři) a koupíte doménu od současného vlastníka
- opět zjistíte, že doména někomu patří a vy si ji od něj pouze pronajmete
Ten první vás vyjde na cca 150 - 300 Kč na rok, podle domény prvního řádu, kterou chcete - to znamená podle toho, jestli vaše doména bude ".cz", ".eu", ".com" nebo něco jiného. Každá koncovka znamená obvykle trochu jinou cenu a trochu jiný efekt na vyhledávače - o tom ale jindy. Stejně tak platí, že každý registrátor si nastavuje ceny a případné slevové akce sám, takže to může být i méně nebo více Běžná cena ale bývá kolem 200 Kč. Platnost domény se obvykle kupuje a pak i obnovuje obnovuje na rok, ale lze ji obvykle koupit/ obnovit i na delší časové období.
Ten druhý vyjde obvykle na 1500 - 2500 Kč - pokud je vlastník ochotný doménu prodat, bude to nejspíš doménový spekulant, který ji koupil právě proto, aby ji se ziskem prodal. Pokud ji skutečně využívá (a má nějakou návštěvnost), ale je i tak svolný k prodeji, může být cena vyšší, klidně v řádu desítek tisíc korun. A pak samozřejmě platby za platnost domény, stejně jako v předchozím případě v rozsahu cca 150-300Kč za jeden rok.
Ten třetí je obvykle cenově někde na půl cesty. A díky tomu ho mnoho obyvatel virtuálního prostoru prostě považuje jen za levnější variantu způsobu druhého. A když opravdu chtějí jen tu doménu a žádnou jinou rozhodnou se právě podle ceny - a udělají onu chybu číslo tři.
Proč je to chyba? Vysvětlení je zcela prosté - když doménu nevlastníte, tak
- nemáte plně pod kontrolou její obsah, protože skutečný vlastník domény jej může nahradit svým
- můžete o doménu přijít - vlastník ji může někomu prodat a ten někdo Vám pronájem nemusí ponechat
- můžete se stát obětí nějaké nekalosti - vzhledem k tomu, že takový nájem představuje ročně poměrně malou částku, tak se soudit určitě nebudete ani v případě, že vám pronajímatel doménu protismluvně "sebere". A za pár měsícu můžete zjistit, že kromě toho se dostal třeba k databázi Vašich zákazníku z eshopu (pokud je doména a hosting na jeho jméno, tak to není až tak těžké), zneužil ji k něčemu a vy to musíte vysvětlovat úřadu pro ochranu osobních údajů a čelit případné pokutě
Jednoduše řečeno slevu v tomto případě rozhodně nemáte zadarmo :) Má rada zní - vždy kupujte doménu do osobního vlastnictví, nikdy ji neberte do pronájmu - za ta rizika to nestojí.
A malé doporučení na závěr - až koupíte doménu, ujistěte se přes výše uvedený odkaz, že jste skutečně veden/a jako vlastník domény. A stejně tak když prodlužujete její platnost zkotrolujte v registru, že platnost byla prodloužena a doména je stále na vaše jméno. Nestává se často, že by registrátor zkoušel své zákazníky obelstít a sdružení CZ.NIC posílá dopis přímo vlastníkovi, když má doména vypršet, ale když jde o doménu, tak opatrnosti není nikdy dost - slepá víra na internet nepatří.
PS: článek rozhodně nebyl vyčerpávající, rád se pokusím zodpovědět případné dotazy v diskusi stejně jako uvítám užitečná doplnění. Upozorňuji ale, že nekrmím trolly.
Pěknou sobotu :)
