Křestní jméno

„Na důkaz, že jste byli v hladomorně, se každej podepíše křídou na stěnu!“ „I křestní?“ ptá se v jednom známém filmu roztomile Tomáš Holý.

Křestní jméno si s sebou neseme od narození. Já to svoje dostal po tátovi, v naší rodině se dědilo. Musím říci, že to mělo své nevýhody, zvláště když ještě nebyly mobilní telefony. To jsem takhle zvedl telefon a na dotaz „Dobrý den, tady XY (v tu chvíli již zapomenuté jméno), je doma Karel?“ jsem automaticky předal sluchátko tátovi. Ten potom taky dost koukal, když se z něj ozvalo: „Nazdar bejku, Aleš s Ivanou pořádají sraz naší třídy ze základky…“ Naštěstí to vzal s humorem a sluchátko mi vrátil. Mně totiž mezitím mezi dveřmi došlo, kdo se mi to vlastně představil. V současné době už tohle nehrozí. Naopak, využíváme toho, že když přijde doporučená zásilka, může na poštu ten, kdo má zrovna čas.

Když jsem nastoupil na současné pracovní místo, musel jsem zkousnout fakt, že stejné křestní jméno jako já má i majitel firmy. Upřímně řečeno, každý člověk je sebestředný a nebylo pro mě lehké se smířit s tím, že pokud v rozhovorech kolegů zaslechnu své jméno, v devadesáti procentech případů je řeč o někom jiném. Jako určitou terapii s oblibou skáču do řeči těm, co tvrdí: „Karel o tom ví!“,  nejčastěji větou: „Kecá, nic mi neříkal!“

Po deseti letech to beru tak, že holt mám jméno, které nosí úspěšní lidé. Ostatně nedávno byl jeden z nás zvolen největším Čechem, ne?

Tohle vědomí ovšem před několika dny dostalo celkem slušnou trhlinu. Byl tady za domem na dětském hřišti malý jarmark, tak jsem se na chvilku zastavil a říkal si, že třeba potkám někoho známého. A opravdu po chvíli slyším příjemný ženský hlas: „Karle, pojď sem!“. S úsměvem jsem se zadíval na jeho majitelku a pochopil, že asi nemyslela mojí maličkost, protože koukala někam za mě. Pomyslel jsem si, že volá na svého potomka, když v tu chvíli okolo mě proběhla jakási pouliční směska…

To jsem tedy zatajil dech a v duchu volal: „Dámo, ne tedy že by na tom záleželo, ale jak můžete pojmenovat takového podvraťáka jménem, které nosil otec vlasti? A to nemluvím o tom, že jej nosí lidé, kteří mají božský hlas a občas usínají, když se ve sněmovně kecají blbosti... No a sem tam taky někdy nesou čaj :-)“