Opravdu byl Jan Nezmar Trpišovskému oponentem?

V posledních týdnech se přestalo dařit mé milované Slavii a opět se jí vzdálil mistrovský titul. Hodně fanoušků se nechalo unést kritikou a jejich terčem se vedle hráčů a trenérů stal především sportovní ředitel SKS Jiří Bílek.

Z několika stran jsem slyšel názory, že je slabý, že špatně skládá kádr a že není trenérovi Trpišovskému dostatečnou oponenturou, jako byl jeho předchůdce Jan Nezmar. Já si to nemyslím a proto vznikl tento článek.

Obecně si myslím, že každý sportovní ředitel i každý trenér v minulosti se potýkal s podobnou věcí. Každý z nich měl k dispozici kádr, v němž byli i hráči, jež přivedl, či vedl jeho předchůdce a každý po sobě zanechal kádr, v němž byli hráči tak dobří, že by jeho nástupce byl sám proti sobě, kdyby si je neponechal. Tito hráči tudíž v klubu působili dlouho a vytvořili dojem, že ten, kdo je přivedl, musel být skvělým sportovním ředitelem, případně trenérem, když je dokázal do kádru zapracovat. Ovšem každý měl i nepovedené přestupy, ale na ty se posléze rychle zapomene a tak ve vzpomínkách zůstanou pouze majstrštyky a leckdo začne bývalého trenéra, či sportovního ředitele na jejich základě adorovat, přestože v době jeho působení mu nemohl přijít na jméno.

Schválně si projděme posuny v kádru od doby, kdy Slavii převzal majitel z Číny do doby, než zaklaply dveře za - v současné době adorovaným – sportovním ředitelem Janem Nezmarem.

V okamžiku, kdy do SKS majetkově vstoupila CEFC a na post ředitele klubu byl jmenován J.Tvrdík, už v kádru byli hráči Simon Deli, Milan Škoda, Jaromír Zmrhal a Jiří Bílek – čili užší základ pozdějšího mistrovského týmu. Trenér Dušan Uhrin mladší od prvních zápasů začal na post DZ stavět Tomáše Součka navrátivšího se z hostování ve Viktorii Žižkov. Ještě v letním přestupním termínu – tedy na konci září – byl realizován první přestup nového vedení, z Baníku přišel Michal Frydrych. Byl to dobrý přestup, přestože si paradoxně na podzim moc nezahrál, stoperská dvojice Bílek - Deli, fungovala spolehlivě a až na jaře bylo Michalovi nalezeno stálé místo na pravém beku.

V zimě sportovní ředitel Jakub Dovalil přivítal tyto hráče: Jan Bořil, Josef Hušbauer, Muris Mešanovič, Jiří Pavlenka, Antonín Barák, Lukáš Železník, Jaroslav Mihalík a Zdeněk Linhart. Teoreticky to byl start z nuly na sto – každý příchozí měl být posilou a prvním pěti se to povedlo opravdu v kategorii TOP posila. Lukáš Železník měl smůlu na zranění, Jaro Mihalík na takový klub neměl hlavu a příchod Linharta byl opravdu velký omyl.

V létě 2016 se povedl přestup Michaela Ngadeua, na kterém měl velkou zásluhu trenér Uhrin, spolu s ním v Edenu zakotvil Mick van Buren, na jehož působení asi budou panovat rozdílné názory. Návrat Dušana Šventa nebyl ani tak o skautingu jako spíše o nostalgii, příchody Ruslana Mingazova a Jasmina Ščuka patří do kategorie ani tak, ani tak – své si během mistrovské sezóny uhráli. Příchod Gina van Kessela byl opravdovým flopem.

V zimě už v Edenu vládl Jaroslav Šilhavý, který na jaře překvapivě přespurtoval Plzeň a získal titul. Během zimní přestávky do Edenu přišli Michael Lüftner, který okamžitě v základní sestavě nahradil kapitána Bílka. Vzhledem k tomu, že hned po půlroce odešel, tak v Edenu nestihl zanechat nějakou výraznější stopu, ale jako okamžitá posila byl TOP, podobně jako Jan Sýkora z Liberce. rozporuplné pocity určitě bude vzbuzovat příchod Stanislava Tecla z Jablonce a Přemysla Kováře, který se osvědčil jako motivátor v kabině a ve Slavii pokračuje ve funkcionářské roli. Propadákem se dají nazvat příchody Per Egila Floa a Marko Alvira.

V létě 2017 nastaly „hvězdné války“. Angažmá trojice zahraničních hvězd Halila Altintopa, Ruslana Rotaně a Dannyho se na první dobrou zdála jako skvělý nápad, ale sezóna ukázala, že pouze zkušenostmi se naše liga hrát nedá. Danny odehrál celou sezónu a dal by nazvat posilou, další dva odešli hned s příchodem nového SŘ. Špatně dopadla i sázka na zkušeného Jana Laštůvku v brance, i on skončil již v zimě 2018. Své si během jedné sezóny odehrál Jakub Jugas, Eduard Sobol a Tomáš Necid po roce hostování odešli do mateřských klubů a tak jediné dvě posily z tohoto období, které si slávisté mohou zařadit mezi TOP jsou Jakub Hromada a Miroslav Stoch.

To ja takový úvod, abychom si osvěžili, jak vypadal kádr, když do křesla sportovního ředitele usedl Jan Nezmar – jak vidíme, je tam hodně hráčů, kteří posléze zvedali na hlavu mistrovské poháry a které zdědil po předchůdci. (Frydrych, Deli, Ngadeu, Bořil, Sýkora, Stoch, Hušbauer, Souček, Zmrhal, Tecl, van Buren, Škoda – to je dvanáct hráčů, z nichž devět o rok a čtvrt později zasáhlo do památné domácí odvety se Sevillou)

A teď si tedy udělejme inveturu Nezmarových příchodů a začněme zostra: první posilou uznávaného odborníka byl Martin Vantruba. 10 milionů poslala Slavia do Trnavy za gólmana, který ještě půl roku hostoval ve svém mateřském klubu a po příchodu v létě 2018 bezelstně prohlásil, že po něm ve Slavii chtějí věci, které moc neovládá. Dnes už víme, že přestože na čáře uměl zajímavé kousky, nikdy se hrát nohama nenaučil a ve Slavii neodchytal jediný soutěžní zápas – v současnosti sedí v Trnavě na lavičce náhradníků, na podzim odchytal dva ligové zápasy. Tenhle přestup byl dokončen ještě před příchodem trenéra Trpišovského, o kterém všichni věděli, jaký typ gólmanů preferuje, což na jednu stranu sportovního ředitele omlouvá, na druhou stranu to vzbuzuje dojem, že on sám o sobě netušil, kam fotbal směřuje. Že za pár let bude nutností, aby gólman byl jedenáctým hráčem v poli.

Druhou zimní posilou byl Lukáš Pokorný – hráč, který prošel Libercem, neprosadil se ve Francii a po roce ve Slavii a nějakém tom hostování ukončil kariéru s tím, že ho fotbal vlastně nikdy moc nebavil. Následovaly příchody Ondřejů Koláře a Kúdely z Liberce. Dnes víme, že tyhle příchody byly TOP, ale ještě na konci jara z nich fanoušci SKS byli poněkud rozpačití. Začalo se mluvit o tom, že „Nezmar vidí jenom do Liberce.“

Tyto hlasy zesílily poté, co prvními letními posilami byli Vladimír Coufal opět z Liberce a Jaroslav Zelený ze sousedního Jablonce. Větší nadšení vzbudil příchod Alexandra Băluțy z rumunské Craiovy. I jeden z největších internetových kritiků prohlásil, že takhle si to představuje – přivádět z Balkánu mladé hráče, pro které je ČR spojkou na západ. Dnes už víme, že tenhle technický hračička se ve Slavii neprosadil a ani na dalších štacích to nebylo moc růžové, teď je zpátky v Rumunsku, kam odešel z Maďarska jako volný hráč. Ještě větší veselí způsobila zpráva, že lékařskou prohlídku podstupuje Mahmúd Hasan Trézéguet, egyptský reprezentant. Když tenhle přestup padl, došlo k angažování dalšího jména z pověstné tabule - Petera Olayinky, který v Praze již působil v dresu Dukly, což se ukázalo jako TOP příchod.

Ještě před zářiovým uzavřením přestupů byl dotažen příchod Jana Matouška, ligové komety z Příbrami a hostování Ibrahima Traorého ze Zlína. Prvně jmenovaný se „zaplatil“ brankou do sítě Kodaně, ale ve Slavii se neprosadil, smlouva mu volně doběhla během celé série hostování. Na Ibrahima po nevýrazném podzimu Slavia v zimě překvapivě uplatnila opci a to se ukázalo jako majstrštyk.

V zimě 2019 přišla trojice Petr Ševčík (Liberec), Lukáš Masopust(Jablonec) a Alex Král (Teplice). Všichni tři se výrazně prosadili, ovšem mezi fanoušky dále sílily hlasy, že skautské oko Jana Nezmara končí severní hranicí ČR.

V létě vykupování severu pokračovalo jabloneckou dvojicí Hovorka, Holeš, poněkud méně publicity získal domluvený příchod Oscara, který ještě půl roku zůstal v Liberci. Všechno tohle byly TOP přestupy. Méně úspěšný byl nákup Jusúfa Hillála ze sousedních Bohemians, ovšem naprostou peckou byl příchod Nicolae Stanciua. Tady je potřeba dodat, že tohle nebylo o nějakém skautingu a jednání: Nico krásy Prahy už znal ze svého působení v konkurenční Spartě a po dobrodružství v Arábii se do srdce Evropy moc rád vrátil.

Na konci přestupního období byla domluvena hostování Lukáše Provoda (Plzeň, oklikou přes Budějovice), Ladislava Takácse (MB) a Jakuba Hory (Teplice). Lukáš Provod je ještě teď oporou týmu, Ladislav Takács si ve Slavii zahrál i ligu mistrů, ale hlavně vinou zranění jeho kariéra neměla dlouhého trvání, na Jakuba Horu nebyla uplatněna opce.

V zimě se jako velice dobrý tah ukázalo angažování mladého Davida Zimy z Olomouce, z hostování v Liberci se vrátil Petar Musa, který byl hráčem SKS již od roku 2016, čili je otázkou, jak moc jeho příchod šel za sportovním ředitelem, ale budiž. Dále přišel Mohamed Tijani, obránce z Jihlavy, který předtím neprošel zdravotní prohlídkou v konkurenční Spartě. Ve Slavii odehrál na jaře dva zápasy, pak se přesunul na hostování do Liberce, kde se ukázalo, že chybějící křížový vaz je opravdu problém. Po operaci přišel přestup do Plzně, nyní hostuje ve Švýcarsku. Slavii se alespoň vyplatilo seznámení s jeho agentem Danielem Chrysostomem. Posledním hráčem, který v tomto přestupním období oblékl červenobílý dres byl Patrik Hellebrand. Tento mladík se ve Slavii neprosadil a po několika hostováních byl použit jako protihodnota při jiném přestupu.

Poslední léto s Nezmarem přineslo další vlnu příchodů ze severu. Jan Kuchta se do SKS vrátil půl roku poté, co po sérii hostování do Liberce odešel na „tvrdo“, což se ukázalo jako dobrý příchod. Trojice jeho spoluhráčů Ondřej Karafiát, Michal Beran a Tomáš Malínský však rychle červenobílé řady opustila. Podobně dopadlo angažmá gólmana Jana Stejskala z Mladé Boleslavi. Větším úspěchem tohoto přestupního období bylo angažování Ondřeje Lingra z Karviné. Nenápadně se v kádru objevil Abdalah Sima, kterého budoucí sportovní ředitel Jiří Bílek přivedl původně do Bé týmu.

Trošku si to shrneme: Pokud nepočítáme epizodní legrace jako Jonas Auer, Joao Felipe, nebo Martin Kuciak, který byl angažován na jaro 2019 coby třetí gólman, aby na tréninku bylo možné provozovat „intervalové hry“, tak za dobu působení Jana Nezmara ve Slavii obléklo červenobílý dres 30 nových hráčů.

Deset hráčů dodal Liberec, Jablonec čtyři, Mladá Boleslav a Teplice dva, po jednom Příbram, Zlín, Plzeň, Bohemians, Slovácko, Opava a Karviná. Čtyři z těchto domácích luhů a hájů byli zahraniční, jinak šlo o české hráče.

Ze zahraničí přišlo pět hráčů: jeden čech - Lukáš Pokorný z Francie; dále Martin Vantruba ze Slovenska; Alexandru Băluță z Rumunska; Peter Olayinka z Belgie a Nicolae Stanciu ze Saúdské Arábie. Z nich se prosadili pouze poslední dva a to byli ti, kteří již v Praze působili a věděli, do čeho jdou. Jinak úspěšnost skautingu a přicházení hráčů ze zahraničí byla v té době velká nula. To byl druhý velice rozhlášený narativ fanoušků: že Nezmar neumí přivést ze zahraničí jiného hráče než takového, který v české lize již působil.

A teď si to srovnejme s tím, že prvním přestupem směrem do SKS za vlády Jiřího Bílka byl Alexander Bah z Dánska. V současné době v kádru jsou Ogbu, Zafeiris, Wallem, či Diouf.

Ruku na srdce, slávisté: když si to takhle postavíme vedle sebe a sesumarizujeme, opravdu si myslíte že Jan Nezmar byl trenéru Trpišovskému oponenturou a přiváděl mu jenom hráče, kteří měli smysl? Opravdu je nutné tak nasazovat na současného sportovního ředitele?

Není to celé jenom o tom efektu, že lidský mozek má tu krásnou vlastnost, že špatné vzpomínky vytěsní a do popředí vystrčí ty lepší, což vede k onomu známému pocitu, že lépe už bylo?