vidím to co nevidí ani 99,99% žen

Nechci se chvástat, ale vidím rád a vidím dobře. Dokonce natolik dobře, že ani 99,99% žen nevidí to co já. Jenže mám s tím trochu problém, vidět bych to neměl.

Už jako kluk jsem si přál být v něčem výjimečný. Zkoušel jsem ledacos. Od cvrnkání kuliček, pouštění draků, lezení na strom, běhu, matematiky, řevu, počtu poznámek v třídní knize, fotbalu, i v tom čůrání do dálky atd. Prostě snaha se mi upřít nedala, ale vždycky mě někdo troufl a vždycky se našel kdosi výjimečnější. Smířit se se svou nevýjimečnou průměrností jsem dokázal až na prahu dospělosti.

A teď, za mou první půlkou života, se stal zázrak! Náhoda tomu chtěla a mně se dostal do ruky, vlastně před oči, test zraku. Jednoduchý, triviální. Jde o schopnost rozlišování barevných odstínů. A voala, v tuto chvíli jsem jediný kdo tím testem prošel a dokázal pokořit čtyřicáté kolo. Ó, jaký slastný pocit. To zjištění, že nikdo nedokázal to co já. Věděl jsem to. Konečně je má výjimečnost potvrzena. Nesmějte se, však si ten test zkuste. Pokud dojdete do dvacátého devátého kola, vidíte jako jestřáb. Od třicátého kola vidíte jako robot. Ale čtyřicet je čtyřicet.

Testem jsem nakazil kolegy a kamarády, ale nikdo se mému výsledku ani nepřiblížil. Chvíle blaha vystřídalo rozčarování z oné schopnosti, která v podstatě dokazovala mé naprosté ufounství. Pohledy obdivu vystřídaly ty ustrašené a znejistěné mou anomálií. Pátral jsem proto v dostupných pramenech. Zjistil jsem, co jsem zjistit ani snad nechtěl. Rozlišovací schopnost je v nás hluboce geneticky zakódována. Zatímco ženám je dáno rozlišování barev, mužům jsou dány zase tvary. Chlap vidí auto a vidí Pašíka, žena vidí to hezký červený. Muž rozlišuje na malé, velké a to by šlo. Žena rozlišuje, hezké, krásné a k tomu nemám kabelku.

Takže, shrňme si to. Po milionech let evoluce jsem zřejmě geneticky zmutovaný anomální muž. Mám to zapotřebí? Vraťte mi mou průměrnost!

Ten test si určitě vyzkoušejte (tady). Budete překvapeni, že jste na tom líp než krtek, tedy možná. Za druhé zjistíte, že těch padesát odstínů šedi může být nakonec zatraceně vzrušujících. A za třetí, rekordy se mají posouvat a to je to mizivé promile procenta které hledám, tak tu první z vás (přece to nemůže vyhrát chlap) zvu na večeři! Rád bych se podíval na vlastní oči do očí, které vidí to co já.

;)

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Dlouhý | sobota 27.6.2015 21:21 | karma článku: 29,67 | přečteno: 1974x
  • Další články autora

Jan Dlouhý

naučte se utíkat

10.6.2017 v 21:21 | Karma: 28,45

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

27.5.2017 v 21:21 | Karma: 29,62

Jan Dlouhý

dejme jim to najevo

13.5.2017 v 21:21 | Karma: 32,59