Vstoupím na velmi tenký led s doznáním a s plným vědomím možného odsouzení ze stran obecného čtenářstva. Budiž. Podle statistik, muž za svůj život „pozná“ čtyři až osm žen. Průměrně. V mém případě jsou tato statistická čísla obdobná, pouze časový horizont posouvám z celého života na jeden jediný týden. Ano, za ty roky je to množství větší než malé a trochu doufám ve vaší shovívavost.
Většinu těch žen neznám ani jménem. Ono taky většinou ani nebyl důvod k mluvení. Měl bych se stydět? Chtějí mě a já nikdy neřekl ne. Samozřejmě jsem aktivní taky a spousty dam dobývám sám. Ženy různého věku a postavení, barev vlasů, velikostí, zadaných i volných. Stačí mě nějak zaujmout. Opětováním úsměvu, krátkou sukní, nevhodně upnutou halenkou, rozcuchem, punčoškama, plaveckým stylem, strojenou nedostupností, vůní, a já nevím čím vším ještě. Stačí jediný impuls a večer za mnou přijde.
Aby to nevyznělo tak, že pouze vyhledávám náhodná setkání. Tak tomu není. Naopak. Spíše mi vyhovuje, když ty ženy znám. A když se vracejí. Několik jmen prozradím. Alexandra, Andrea, Dana, Denisa, Gabriela, Hanka, Ivana, Jana, Kateřina, Klára, Lenka, Linda, Lucie, Marcela, Markéta, Martina, Michaela, Mirka, Monika, Nela, Nikola, Petra, Renata, Romana, Silva, Simona, Soňa, Šárka, Štěpánka, Tina, Tereza, Vanda, Veronika, Zuzana. Jsem diskrétní, a proto jejich příjmení neprozradím.
Kolikrát jsem překvapen, co ty ženy na mě zkouší za praktiky. Zvláště ty tiché, do kterých by to nikdo neřekl. Už jsem si zvykl, že přijdou třeba i ve dvou, ve třech, jako největší kamarádky. Domluvený zničit mě. A když nepřijdou pospolu, je to jako by si plácly mezi dveřma, nemám oddechu.
Asi nejvíc zvláštní je přístup mé přítelkyně. Není žárlivá, dokonce mi to přeje. Tedy nemám důvod ji to tajit. Někdy jen pozoruje, a občas se i přidá. Ale když si chci s ní o tom posléze povídat, dívá se na mě užasle a tvrdí mi, že u toho nebyla! Přistoupil jsem na její hru, protože vím své.
S přibývajícím věkem chápu postoj Casanovy, který se chtěl stranit žen. Už mě to taky zmáhá. Je to řehole, do písmene. Nesmím zklamat, noci jsou čím dál náročnější a ráno při vstávání do práce jsem jak zpráskaný pes. Netuším, jak dlouho to vydržím. Dříve jsem měl za každou ženu výčitky, dnes už ne. Zvykl jsem si.
I dnes očekávám návštěvu, na které mi záleží. Neumím se ovládat a neumím říct ne. Přiznávám, jsem promiskuitní prasák...
Ps: abych nezklamal čtenáře, kteří očekávali senzaci, pak vězte, že mezi ženy, které mě v noci pravidelně navštěvují patří rebelka Merida a královna Hatšepsut.
:-)
