Už jsem v práci, ale oči mám ještě zalepený. Navíc jsem zaspal, nálada pod psa, další šedivý den. Na chodbě potkávám jako první Evu. Procedím skrze zuby odpověď na pozdrav. Následuje její úsměv a jako mimochodem na mě po žensku mrkne. „Dneska bílá." Její slova mně rozlepí jedno oko (6:22).
Jen chvíli po Evě dostávám informaci od Elišky, že je tyrkysová (6:28). Následuje černá Bětka (6:40), červená Verča (6:47) a béžová Míša (6:50). Už vidím zcela perfektně, asi jsem se zas tak špatně nevyspal, den je krásný a v pracovním procesu překonávám rekordy. Zvláště po Zuzce, které padá ramínko, tudíž barvu vidím zřetelně jasně sám. Jenže ta mně spiklenecky a mnohoznačně prozradí, že dnes není sladěná. Nechává mi prostor pro fantazii a já můžu jen říct, že jí je zima určitě víc než Táně Míkový (7:15).
Následuje růžová Petra se žlutou Ivetou. Měním se v motorovou myš s údernou silou Stachanovce. Jak je ten svět nádherně pestrobarevnej, hned se v něm líp dělá (9:55).
Potkám holky na cigaretě, a přestože máme ve firmě celkem nevzhledný zelený Dress Code, vidím je v těch jejich barvách. Nemusím je nutně svlíkat do naha, ale představuju si je právě v tom jejich prádélku. Bez kostic, s mašličkami, s volánky, v sametu, bavlně, tanga, nohavičky, sladěný, rovrkočený… Nádhera. Ta nejbarevnější barevná nááádhera (10:14).
„Tak jaká?"
A pozor! To je otázka na mě. Holky přestanou štěbetat a prahnou po odpovědi. Jenže dneska jsem nepřipravenej. Je mi jasný, že kočky rády whiskas, a jestli to nechci zazdít, musím odpovědět po pravdě. Ale jak jsem ráno zaspal, vylítnul jsem v trenkách na noc… Babo raď. Byť se o proužky nejedná, fakt mi přijde jaksi divný přiznat na spoďárech převládající hnědou…
„S medvídkama."
Výbuch smíchu. No možná jsem měl přiznat radši tu hnědou (10:18).
Tak dnes to trvalo čtyři hodiny a vím o barevných variací holek v práci všechno. Není to tak vždy. Třeba nedávno v pondělí. Pracovně jsem ho nazval Černý pondělí. Domluvený holky nebyly, ale všechny byly v temně černým. Jestli ono nebylo před výplatou.
Ne, vážně. Jsem rád, že nejsem třeba horník, že nepracuju jen v mužským kolektivu. Já ty ženský potřebuju. Ty ženský, který si ze sebe uměj udělat srandu, aniž by ztrácely ženskost. Ženský, který pošťuchování s chlapy berou s nadhledem a s úsměvem. Ženský, který si dokážou přiznat, že by si chtěly nějakej ten chlapskej zadek zmáčknout a dokážou pochopit, že chlap na oplátku bojuje s potřebou ženskej zadek plácnout.
Děkuju holkám z práce, že semnou tu hru na barvu hrají. Fakt dokáží moje úsilí a pracovní elán zvednout daleko líp, než všemožný certifikáty, ISA a 5S dohromady. Rád se stávám takovým malým hnědým medvídkem ve vašich rukách, a klidně mě držte za uši. Díky za duhový dny.
Taky už vás nebaví začínat konverzaci o počasí, nebo obligátním haudujůdů? Máte rádi medvídky? Líbí se vám pestrobarevnej svět? Harašíte rádi? Přiznejte barvu…
;)
