Sejde-li se deset mužů, vyklube se z nich alespoň osm světově uznávaných sexuologů. Pokud byste se toho devátého zeptali, odpověděl by, že sexuologem byl, tedy pokud by se rozpomenul. A ten desátý neodpoví, protože se ještě nenaučil mluvit, ale soudě podle gest a šibalských očí, už i ten kojenec ví své. Prostě co muž, to sexuolog. Co mužská sešlost, to sexuologické konsilium.
Na začátku takového konsilia sexuologů bývá dopodrobna prozkoumán nějaký problém. Není náhodou, že problém objeví většinou starší uznávaný sexuolog u méně zkušeného kolegy. Nastává vřava, kdy všichni zúčastnění sexuologové nacházejí astřelhbitě řešení problému, zatímco problémem deprimovaný kolega všechna navrhovaná řešení bagatelizuje. Aby toho chudák neměl málo, věrohodnost řešení problému sexuologové doplňují informacemi o výši svého dosaženého vzdělání, různou certifikací, počtem svých přednášek, jazykovou vybaveností a v neposlední řadě i počty let vykonávané praxe podpořené v tisíci děkovných dopisech.
Specifický bývá filosofický bod programu, který se objevuje rovněž pravidelně na každém sjezdovém zasedání, a jehož rozřešení doposud nebylo uskutečněno. Co bylo dřív? Sex nebo láska? Otázka je to naprosto zásadní, zničující a zneklidňující. Optikou sexuologa je proti téhle otázce polemika nad tím, zda bylo dřív vejce nebo slepice, pouhou procházkou rajskou zahradou s dvacetičtyřmi žebry. Vejce se slepicí rozdělit nelze, oproti tomu sex a lásku ano. Jsou to veličiny, které mohou fungovat nezávisle jedna bez druhé. I když, a to nepopírá žádný sexuolog, vzájemná symbióza jim není cizí. Ale která byla dřív? Mladší kolegové se spíše přiklánějí k variantě lásky, ti starší naopak k sexu. Bez zajímavosti není ani skupinka sexuologů, kteří svůj filosofický směr mění a to i třeba několikrát do roka. Netřeba dodávat, že tento bod rozpravy skutečně unaví.
Následuje volná debata. Zejména vsuvky historie jsou velmi poučné. Můžete se třeba dozvědět, že milostpaní na hradech se oblékaly do svých šatů osm až deset hodin, které pak dva tři měsíce nesundaly. V těchto souvislostech byly pak návštěvy milostpánů v podhradí jaksi pochopitelné. V kontextu doby všichni sexuologové kvitují, že našim ženám takové oblékání šatů trvá o sedm až devět hodin méně. Ba co víc, radují se, že se ženy převlékají i dvakrát třikrát denně. Statistika návštěv dnešních pánů v podpaneláčí se neeviduje, pochopitelně.
Ovšem ty nejzajímavější debaty vznikají až po ukončení sympózia. Rozdělení do menších skupinek, nebo dvojic, zapříčiní debaty opravdu niterné a jdoucí na dřeň. Najednou, všichni ti světoví odborníci na slovo vzatí, si už tak jistý v kramflecích nejsou (a že na nich aspoň zkusmo stáli se vsaďte). Jak zvláštně si přijde průměrný sexuolog v momentě, kdy si pro radu přijde věhlasný, ostřílený a metály ověnčený kolega se skutečným problémem. Zachová dekórum a dobře poradí. Jak jinak. Průměrný sexuolog poté nabude falešného dojmu, že již není průměrným. Že už ho nic nemůže překvapit, všude byl, všechno zná, zejména pak svou ženu. A proto se i přes pokročilou hodinu těší domů.
V útulném Doma jej čeká jeho spoře oděná žena, jejíž vůně až do prvního patra dosahá, a stíny z plápolajících svíček za záclonou v jistém příslibu zvou.
„Jé teda ty jsi hodná, že na mě čekáš,“ celý rozjařený křičí od dveří.
„Nejsem vůbec hodná. Jsem zlobivá,“ opřela se o dveře do ložnice, zvláštně usmála a přimhouřila oči. Nezaregistroval to.
„Ale né. Jsi ta nejhodnější holčička pod sluncem,“ a sundával si boty.
„A ty seš někdy takovej vůl!“
Ještě než bylo slyšet prásknutí dveří, zahlédl už zutý sexuolog na jejich nohavičkových kalhotkách jasně definovaný vzkaz: naplácej mi…
;)
