Nějak se mi ten můj kluk mění před očima. Jasně, první třída s jedním zamává, ale že ten posun k rádoby dospělákům bude tak urputný, jsem tedy netušil. Dřív jsem stihnul pojmout všechny jeho pohádky a kdejaký blbůstky, jenže už nestíhám. Ono to je taky zapříčiněno i tím, že jsem mu podsouval hračky, knížky, a hrdiny, s kterými sympatizuji už z dob mého dětství. Jenže vše se mění a já asi zaspal dobu.
Jedu takhle se synkem ze školy a přiznávám bez mučení, že jsem se ještě nestihl přepnout na to správné tatínkování a úplně přesně jsem synka nevnímal. „Tatí, ztratil jsem jednu … a mamka … tak … přál … prosím … lepáka?“ Ježišmarjá co to ten kluk mele? „Kdo Ti dal lepáka? Mamka?“ „Jo, mamka!“ „A proč Ti dala mamka lepáka?“ „Jsem si ho přál, kluci ve škole je dostali taky.“ Tak to je supr, matky bijou děti a ty z toho mají radost. „Tak já ti dám lepáka taky, když chceš.“ Jsem se uchechtl a ve zpětným zrcátku zjistil, že syn se na mě dívá s udiveným despektem a prvně v životě jsem přečetl v jeho očích nápis: můj otec je dement. Úsměv mi ztuhnul a já se jal zachraňovat situaci přiznáním barvy. „Honzí, jsem se asi přeslechnul. Můžeš mi, prosím tě, zopakovat tu první větu?“ „No, ztratil jsem jednu figurku a mamka mi už další nekoupí a tak bych si přál, abys mi, prosím, koupil Hnusáka – Lepáka.“ Tak výborně, jsem tam kde jsem byl. „Koho?“ Vyslovím to dřív, než mi dojde, že se tou otázkou shodím úplně. Se strachem juknu do zrcátka a nepletu se, čtu: je to debil. Synek mi v několika dalších minutách vysvětlí pojem Hnusák – Lepák a já jako mimochodem mířím k obchoďáku s nešikovně hranou touhou zakoupit svému dítku cosi pod abstraktním pojmem Hnusák – Lepák. Regál zaplněný v několika řadách mi naznačuje, že tu rozhodně nejsem naposled. Zaplatím, Honzík poděkuje a jako úplatek dostanu hubana u kterého se dmu pýchou a následným vzbuzením zájmu jsem veškeré nagativní nápisy v jeho očích smazal. Jsou prostě úplatky, které za to stojí.
Odpoledne jsme trávili vyndáním Hnusáků z Kokonu. Kdo by nevěděl, z Kokonu se Hnusáci líhnou. A vůbec jsem se dozvěděl spousty velmi, ale velmi užitečných informací o Hnusácích. Čím jsou hnusný, čím ještě hnusnější a co maj dělat, aby se stali nejhnusnějšími. Paráda, srovnal jsem si zájmem reputaci. Ale přiznávám, že se mi ulevilo, když chtěl večer znovu začít číst trilogii o Sových strážcích, kde je jasné, řekněme ukázkově popsané, dobro - zlo, a taky krása.
Několik dnů na to, jsa pochopil důležitost svého vzdělávání se v oblasti dětské zábavy, objevil jsem v obchodě s tabákem časopis evidentně zaměřený na ratolesti se zálibou v oblasti Hnusáků, tentokrát o soplech. Rozzářil jsem se při pohledu na titulku, jest to první číslo! Tudíž budu napřed a už jsem sahal do kapsy pro drobný, šestnáct korun za vzdělání rozhodně dám a podávám dvacku prodavačce. Ta na mě kouká stejně jako syn. Mohlo mě napadnout, že 3,29euro asi skutečně není 16 korun, ale ta jednička na začátku mi byla sympatičtější než sedmička. Nebudu dělat blba a sahám s křečí pro stovku. Za to budu chtít pusy aspoň dvě.
Tak a vzdělávám se. Pár soplů úvodem… píše jakýsi Žluťohleňák nabádající k modelování figurek z vlastních hlenů... Rychle skáču ze stránky na stránku a nevěřím, zírám, můžu si ukrotit hlavu, a zjišťuju, že na to fakt nemám. Stupidní zábava, údajně dovezená od protinožců s několik vtipy za který bych se styděl, doufám, nejen sám. Tak Dlouháne, z toho pusa nebude, to si ji radši odpusť. To jsi tak starej Dlouhej? Pere se to ve mně. Ne prďolo, tohle ti do ruky nedám, vyhrává ten starej. Moc si budu přát, aby se tohle nechytlo a ty s tím nepřišel domů. Najedeme na Čtyřlístek. A jestli se už cítíš na víc, tak na Foglarovky a Rychlý Šípy co pro tebe schovávám. Zlatej Štětináč! Nerad měním názory, ale jsou úplatky, který za to nestojí.
Budu parafrázovat Soplstory. Mám jeden sopl závěrem. A je omluvou mému synovci, který ve třech letech, v jedné bankovní instituci a dlouhé frontě k přepážce, vydloubl ze svého nosu kuličku a všem přihlížejícím ji ukazoval se slovy: hele holub! My se smáli. A přitom jsme nepochopili jeho genialitu, kdy právě v bankovním domě ukazoval možný podnikatelský záměr. Kde my mohli být, Jiříku, kdybychom pořádně rozjeli ten tvůj byznys se soply…
