Soběstačnost nebo odpadkový koš Evropy?

Víte, že v současné době je záporné saldo zemědělského zahraničního obchodu 47,3 mld. Kč a z toho ještě 8 mld. Kč přispívá tabákový průmysl kladným směrem? A při tom se přebytek  pohyboval v letech 1990............ 

až 1994 od 0 až do 10 mld. Kč ročně.

V letech, kdy byla naše soběstačnost 100 %, jsme neměli možnost uplatňovat nejlepší světovou genetiku, nejlepší světové odrůdy, nebyly u nás nejvýkonnější a nejkvalitnější stroje, a přesto jsme byli soběstační. V současné době, kdy máme k dispozici vše, co bylo uvedeno, můžeme zabezpečovat soběstačnost v základních potravinách mírného pásma bez jakýchkoliv vlivů na krajinu, ovzduší, či vodu. Naše zemědělská produkce, zejména v živočišné výrobě, je na stavech hospodářských zvířat od 22 % hovězí dobytek, přes 28 až 29 % u dojných krav a ve stavech prasnic. Tyto nízké stavy hospodářských zvířat přesto zajištují v průměru soběstačnost kolem 58 %. Z toho je zřejmé, že i přes tyto nízké stavy je produkce  na jeden kus mimořádně vysoká, v užitkovosti mléka, v produkci vepřového masa na prasnici, ve výkrmu drůbeže patříme mezi špičku Evropy a neztrácíme se ani ve světě.

            Je třeba se zamyslet, proč země jako Španělsko produkuje 373 % vepřového masa a není tomu tak dávno, byla tato země sotva soběstačná. Proč ve Spolkové republice Německo ještě před deseti lety byla soběstačnost pouze na 80 % a v současné době její soběstačnost ve vepřovém mase je přibližně 122 %. Proč Polsko, které bylo v drůbeži sotva soběstačné v roce 1990 v současné době produkuje 274 % domácí spotřeby drůbežího masa.

            Nebudou asi tyto země hloupé, či jejich podnikatelé negramotní, když produkují na svém území více než sami spotřebovávají a zabývají se obrovským exportem do jiných zemí EU, ale i mimo EU. Je tomu totiž tak, že úrodnost půdy se zvyšuje tehdy, pokud se na ni hospodaří a pokud je dostatečný stav hospodářských zvířat na hektar zemědělské půdy. Půda je jedním ze základních faktorů existence lidstva. A ten, kdo půdu neužívá tak, aby ji zúrodňoval, je barbar, který si neváží vlastních obyvatel a hlavně potomků, kteří budou v naši zemi žít. Nemělo by nám být jedno, že dovážíme potraviny, kde nemáme dostatečnou kontrolu nad kvalitou přírodních podmínek, kupříkladu nevíme, jaká je kvalita půdy, jestli není kontaminována například těžkými kovy či ohrožená radiací, nebo spady z elektráren apod. Nevíme, jak se produkují suroviny z kterých se vyrábí dovážené potraviny  a kolik používají pesticidů, herbicidů, průmyslových hnojiv apod.. Nemáme vůbec přehled, jaká je kontrola nad celou vertikálou výroby a produkcí potravin v zemích z kterých dovážíme. Situace doma je úplně jiná, tady máme pod kontrolou suroviny od počátku až do konce výrobní vertikály, tedy až po prodej potravinářských výrobků.

Náš systém kontroly patří k nejlepším na světe a my máme dovážet to, co nemusí být vždy nejlepší a přitom si ještě znečišťovat přírodní prostředí dovozem? Jen transport potravin do České republiky představuje ročně více než 100 tisíc kamiónů, které přiváží do České republiky potraviny a kde jsou další statisíce kamiónů, které přes naší krásnou zemi jenom projíždějí do zemí jako je Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a jiných.

Naší krásnou zemi máme k tomu, aby jsme na ni pracovali, jí zúrodňovali a využívali jejích darů.