Pod svícnem bývá největší tma

Rok 2020 přinesl řadu změn a obrátil mnohým lidem život vzhůru nohama. Mnoho se změnilo……. je otázka, zda se život někdy vrátí do původních kolejí….. Budeme mít co jíst nebo bude hlad? 

….. Jak  bude vypadat zemědělství? Jak bude vypadat potravinářství? Budeme mít co jíst nebo bude hlad? I o tom budou volby….

Dnes je na naší planetě více než 7,5 miliardy obyvatel. Stav obyvatel ve vztahu k výrobě potravin a přírodním podmínkám příznivým k jejich výrobě je  velmi nevyvážený. Populace roste podstatně rychleji tam, kde nejsou příznivé přírodní ani ekonomické podmínky pro zabezpečení potravin. Příkladem může být Nigérie, dnes má 209 milionů obyvatel a v roce 2000 byl počet obyvatel na úrovni cca 120 milionů. Za dvacet let došlo k téměř zdvojnásobení počtu obyvatel. A když skončíte číst tenhle článek, bude jich o 10 víc….

V roce 2050 až 2055 se předpokládá, že bude na naší planetě přibližně deset miliard obyvatel, a nejvíce poroste počet obyvatel tam, kde je výroba potravin náročná a nedostatečná. Současná výměra zemědělské půdy na jednoho obyvatele planety je cca 0,19 hektaru a za dvacet let se předpokládá, že klesne pod 0,15 hektaru na hlavu. 

Významně roste střední třída, hlavně v Asii, to je v Číně, Indii, Indonésii, kde se předpokládá, že až 70 procent obyvatelstva bude ve střední třídě a bude mít podstatně vyšší kupní sílu, která bude mít první potřebu v dostatku kvalitních potravin. V různých studiích se odhaduje, že potřeba potravin v roce 2050 vzroste minimálně o 70 procent, a to bychom měli mít na paměti, pokud chceme mít na naší planetě klid. Na planetě uchovat život bez nepokojů a nesmyslných migrací obyvatel se dá jenom tehdy když se bude  vyrábět dostatek kvalitních a cenově dostupných potravin. 

Jak se to dá? Jde to jenom díky vysoké produktivitě práce, koncentraci výroby  a ekonomické efektivnosti výroby potravin. Tyto zákonitosti v zemědělství a potravinářském průmyslu respektují zejména státy mimo Evropskou unii. Proto se jim také daří vyrábět dostatek potravin a rozvíjet agropotravinářský sektor.

Vezměme si jako příklad Spojené státy americké, které  každým rokem zvyšují koncentraci jak v rostlinné výrobě, což znamená, že zvyšují výměry jednotlivých podniků a využívají nejnovější vědecké poznatky ke zvyšování úrody, tak v živočišné výrobě, zvláště v produkci mléka a drůbežího masa. Zavádějí nové technologie a využívají nejnovějších poznatků při výrobě nejmodernějších a nevýkonnějších strojů. 

Nebo Izrael, který má velmi složité přírodní podmínky k běžné produkci v zemědělské výrobě, se pustil do unikátního systému hospodaření s vodou a velkou část své rostlinné produkce zajišťuje akvaponií a hydroponií při výživě rostlin a produkcí kvalitních potravin a zdravých ryb na svých farmách. Na relativně malých plochách přes roztoky optimálně nasycené živinami vytváří optimální podmínky pro intenzivní produkci hlavně zeleniny ve vysoké kvalitě a s minimální potřebou ochranných chemických látek, které se používají k ochraně proti škůdcům, jež je z velké části řešená biologicky. Poznatky z Izraele jsou nejvíce využívány Čínou, která se snaží ve své režii zajistit dostatek vlastních potravin. 

A co Brazílie a Argentina?  Jsou to země s obrovským nárůstem intenzivní zemědělské produkce  v rostlinné výrobě, hlavně u kukuřice a sóji. V živočišné výrobě pak u drůbežího a hovězího masa zaznamenávají obrovskou dynamiku. Stejným směrem se rozvíjejí také Austrálie, Nový Zéland a další země. 

A opak? Jak to je v Evropské unii?

Evropská unie pod rouškou ochrany životního prostředí v režii aktivistů a „zelených teroristů“ z několika starých zemí se snaží uplatňovat v agrárním sektoru a potravinářském průmyslu koloniální politiku. Evropská unie hlásá uplatňování společné zemědělské politiky a jednotného trhu, ale ani jedno neexistuje, a tím hospodářsky velmi významně ovládá nové země, které přistoupily do EU v roce 2004 a později. A nás taky. Toto ovládání je způsobeno tím, že EU nastavila diametrálně rozdílné podpory pro zemědělskou a potravinářskou výrobu u starých a nových zemí. 

Co to znamená?

To znamená, že podpory na plochu, tj. na zemědělskou půdu, jsou u starých zemí v průměru  1,7 krát vyšší, někdy až čtyřikrát, Lotyšsko má 94 eur/hektar, Belgie na druhou stranu 400 eur na hektar zemědělské půdy. Podpory do programu rozvoje venkova, což je spolufinancování z národních rozpočtů, jsou v průměru dvakrát vyšší u starých zemí než u nově přistoupivších. Někdy však i čtyřikrát, Slovensko může přidat maximálně 25 procent, Česká republika maximálně 35 procent, ale Německo a Nizozemsko téměř 60 procent, Rakousko dokonce celých 100 procent prostředků z národního rozpočtu.

Prostě a jednoduše podpory přímo z národních rozpočtů jsou zhruba čtyřikrát vyšší u starých zemí oproti novým. Tomu se prý říká společná zemědělská politika a jednotný trh! Dovolte, abych se zasmál. Já bych to totiž řekl úplně jinak. Je to koloniální politika k ovládnutí trhu na území nově přistoupivších zemí. A to vše pod rouškou „spravedlivé“ a „společné“ zemědělské politiky. Jedny utláčí a druhé podněcuje k výrobě….v takovém spolku, bez toho, aby se zásadně změnily podmínky  nelze setrvat…jinak budeme evropskou kolonií….