Nesmyslné výlevy řady europoslanců o rodinných farmách, které dokáží nasytit národ kvalitnějšími potravinami je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ......
jsou směšné....
Běžný český spotřebitel má velmi zkreslené představy o skutečném zpracování zemědělské produkce, jak rostlinného, tak živočišného původu. Jsou nám předkládány trvale velmi pozitivní zprávy o specialitách vyráběných na farmách v Rakousku, Itálii, Španělsku, či Francii a SRN. Určitě je pravdou, že speciální potravinářské výrobky od drobných výrobců s dlouholetou rodinnou tradicí jsou vynikající, i když ve vyšších cenových relacích. Je ale třeba znát celkovou bilanci vyráběné potravinářské produkce v jednotlivých zemích. Jde samozřejmě jen o jednotky procent z celkové zemědělské výroby, resp. spotřeby. Rozhodující výrobu potravin, která zajišťuje potravinovou soběstačnost v jednotlivých zemích i vývoz výše uvedených zemí, se zpracovává a vyrábí v nesrovnatelně větších mlékárnách či masokombinátech než jsou u nás. I proto by čeští zákazníci měli dát přednost českým potravinám.
Nesmyslné výlevy řady europoslanců o rodinných farmách, které dokáží nasytit národ kvalitnějšími potravinami je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ, jsou směšné. Vážím si každého hospodáře, který hospodaří se svou rodinou na desítkách či stovkách hektarů zemědělské půdy 365 dní v roce a produkuje tržní plodiny, živočišnou produkci, či přímo potravinářské výrobky a dává je na náš trh. Nejsem přesvědčen, že tito hospodáři budou přibývat a výroba jejich potravin bude růst, protože je to neskonalá dřina, která v dnešní době nebude ani náhodou naší mladou generací akceptována. Pocházím z rodinného hospodářství, kde její historie je zaznamenána již od roku 1630, a jako školák jsem práci na hospodářství s rostlinnou i nemalou živočišnou výrobou zažil. Svět se ale vyvíjí zcela jinak a je ho třeba respektovat a přizpůsobovat se mu. Určitě se nezvyšuje počet hospodářství po vzoru Rakouska či Bavorska, které nikterak nedehonestuji, ale reálně ve světe tento způsob hospodaření neroste.
To, co káže v Evropském parlamentu řada zelených, lidovců a dalších, o tom správném směru zajišťování potravin, je přesně o tom, že „káží vodu a pijí víno“. Uvedu Vám reálný příklad o současném trhu s vepřovým masem v Evropě, který byl zpracován programem financovaným Technologickou agenturou ČR. Oblast genetiky prasat v celém světě rozhodující měrou naplňují firmy: PIC, Hypor, TOPIGS a Danbred. Zpracování zajišťuje, mimo jiných, největší skupina Tönnies s kapacitou kolem 20 milionů poražených kusů prasat za rok. Jedna z největších kapacit je ve Wiedenbrücku, kde se denně poráží přes 30 tisíc kusů prasat a roční kapacita je 11,4 milionů kusů prasat. Oproti tomu u nás největší denní kapacita porážky prasat u největšího zpracovatele se pohybuje kolem 1 500 kusu denně, to je 5 procent kapacity německé porážky a celková porážka v celé ČR za rok přestavuje cca 2,2 milionů kusů, to je 19,3 procent ve srovnání pouze s porážkou v německém Wiedenbrücku. Tato porážka ve Spolkové republice Německo by veškerá námi zpracována prasata za rok na desítkách našich jatek porazila za dva měsíce a deset dnů.
Řadu největších porážek prasat v Evropě, ale i v USA ovládá Čínský kapitál (například polský ANIMEX a AGRI-PLUS, španělskou Camprofrio či Smithfield Foods z USA a mnoho dalších. V současné době se budují a uvádějí do provozu ve Španělsku, Německu a Francii farmy s 3 000 a více kusů prasnic na jednom místě. U nás jsou největší farmy s kapacitou prasnic 600 až 1 200 kusů, výjimku tvoří několik farem s 1 500 kusy prasnic.
Země s nejvyššími stavy prasat jsou: Španělsko má kolem 30 milionů zvířat, se soběstačností 374 procent, Spolková republika Německo má kolem 29 milionů zvířat, se soběstačností 122 procent (tři zpracovatelské společnosti ovládají 60 procent německého trhu spolu s korporací Danish Crown a katalánskými porážkami ovládají ceny vepřového masa v České republice). Dánsko má kolem 25 milionů zvířat, se soběstačností 880 – 920 procent a Francie má kolem 16 milionů zvířat, se soběstačností 107 procent.
I tak přes zajištěnou soběstačnost v letech 2012 až 2017 končí ve Spolkové republice Německo 6 400 chovatelů, tj. 21,4 procent chovů a nahrazují je koncentrované podniky s vysokou produktivitou práce, obdobný vývoj v chovech prasat je ve Francii a Španělsku. V České republice jsou průměrné stavy v posledních letech kolem 1,5 mil. kusů zvířat se soběstačností 38 až 39 procent. To je realita vývoje zemědělství a potravinářství ve výrobě vepřového masa u nás, kterou bychom si měli zapamatovat.
