Vláda, nebo vymahači výpalného?

Portál ČT24 vydal (19. 9.) tuto informaci: Zástupci vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO) a zástupci čtyř největších komerčních bank podepsali memorandum o spolupráci při vzniku Národního rozvojového fondu. 

Má sloužit k financování investičních projektů na podporu sociálního a ekonomického rozvoje. Banky do fondu investují sedm miliard korun.  „Počítáme s tím, že prvotní vklad je jenom začátek, a že i další investoři přijdou do fondu a budou investovat. Připravujeme projekt Česká republika – země pro budoucnost, Národní hospodářskou strategii a v rámci toho Národní investiční fond, který finalizujeme a vše chceme představit do 15. listopadu,“ uvedl na brífinku premiér Babiš.

Mám k tomu jen dvě otázky: Za prvé, jak moc dobrovolně odevzdáte sedm miliard (zatím) ze svého, když vám někdo otevřeně vyhrožuje zdaněním byznysu tak, že na zisk budete moci zapomenout (prosím, píši tyto řádky s mírnou nadsázkou)? Jak moc se takové jednání liší od chování šmejdů, kteří zavřou dveře sálu na klíč, a nutí staříčky k nákupu předražených hrnců, protože jinak domů neodejdou.

Za druhé cítím z uvedené zprávy trochu rozpor. „Národní investiční fond“ má podle názvu investovat. Podle mého jihočeského selského rozumu chápu investici jako něco, co dříve či později vynese další peníze. Dám miliardu, postavím kus dálnice nebo železničního koridoru a patnáct let začnou vydělávat. Podle ministra Havlíčka ale tyto „investiční peníze“ půjdou i na „sociální oblast a kulturu“. Takže někomu cizímu, pod výhružkou vezmu jeho peníze, abych je mohl projíst? Proč pak ale bankám nenabídnout financování tolik potřebného dostupného bydlení, domovů seniorů i těch dálnic napřímo. Třeba se státní účastí a třeba s desetinkou plusového úroku. Stát ušetří tam, kde by stejně měl, nebo dokonce musel investovat! Bez prostředníků a přerozdělování. Jsem asi prostě jen Jihočech…