V médiích často najdete věty typu „Životní úroveň Čechů je přímo závislá na tom, jak se bude dařit v Německu.“
Ano, to je pravda, naše republika, se svou proexportní ekonomikou, tvoří se svým západním sousedem něco jako spojité nádoby. Data jsou jasná, z 80 % našeho exportu, který jde na eurounijní trhy, směřuje celá jedna třetina právě do Německa. Nepříznivou se pak tedy pro nás stává stagnace německého trhu, což se bohužel aktuálně děje. V závěru loňského roku zaznamenalo HDP Německa 0,5% pokles a v prvním čtvrtletí 2024 mezičtvrtletně naběhlo „pouze“ o 0,2 %. Ekonomové (nejen) řadí mezi hlavní příčiny především celkovou světovou situaci – politickou, ekonomickou, energetickou… –, která má ke stabilitě momentálně hodně daleko. Lví podíl pak má zejména výrazná závislost primárně exportního Německa na Číně, kdy se ale kýžené snižování této závislosti na německé ekonomice ještě zdaleka „nepodepsalo“ v plné míře, kterou lze očekávat. Energetická krize a eskalující ceny energií poznamenaly všechny oblasti života. Energetickou ránu dostali všichni. Co se ale dělo a děje v průmyslu, především tom energeticky náročnějším, pak může budit určité oprávněné obavy.
A že se od vývoje ekonomiky odvíjí i společenská nálada, je nabíledni. Situace na pracovním trhu, sociální politika jednotlivě i jako celek, možnosti bydlení apod., to vše je velmi úzce propojeno s ekonomikou. Souhlasut lze určitě s názorem ekonomky Jany Matesové, která říká: „My máme pořád ještě větší prostor pro zvyšování produktivity. Z tohoto hlediska máme lepší vyhlídky než Německo. Německo má zase už velké značky, potřebuje jim najít nové trhy...“.
Takže ano, využiju-li mediální headliny a mezititulky, pak jejich slovy jistě Odchod z Číny bude bolet, ale nemělo by se stávat, že Německo kýchlo, Česko už má rýmu...
S optikou úvah nad německou ekonomikou a jejím vlivem na další vývoj u nás pak velmi negativně vnímám zprávy o zhoršujícím se tzv. Indexu sociálního vyloučení (MMR ČR), kde se aktuálně do kategorie nejvyššího rizika možného sociálního vyloučení dostala města Praha a Liberec, vysokou míru pak vykazují Brno a Ostrava a zhoršuje se situace i v Plzni, byť poslední tři jmenovaná města naštěstí zatím neatakují hranici nejvyššího rizika... Jistě, jde o statistická data, realitou ale je, že se ve zmiňovaných městech, a nejen těch, zhoršují sledované ukazatele indexu. Těmi jsou čerpání příspěvků na bydlení, příspěvků na živobytí, dlouhodobá nezaměstnanost, počet lidí v exekucích a počet žáků, kteří končí základní vzdělání ještě před jeho završením. Zdražuje se bydlení, především nájemní, život se prodražuje po všech stránkách, pro mnohé se zhoršuje uplatnění na trhu práce... Jistě, jde o statistické analýzy, ke kterým patří i statistické odchylky, je ale skutečností, že nálada ve společnosti bohužel kopíruje tyto a podobné trendy a odráží snižující se životní úroveň řady našich lidí, včetně rostoucího rizika propadu do chudoby.
Přesně to ale nelze dopustit! Sociální politika státu musí být realistická, není čas na ideje nebo dokonce utopii, ale zároveň je nepřípustná i „slepota“ nebo motto „nevidím problém, není problém“... Když to hodně zestručním, mají-li lidé dostupné bydlení a práci, obecně vládne konstruktivní společenská nálada. Opačný případ společnost destruuje a rostoucí zmiňovaný Index by se stal z noční můry realitou.... Samozřejmě principiálně zestručňuji, je ale nutné být ve střehu!
Vše dobré!
