Téměř Novoroční zamyšlení

U příležitosti přestupu do nového roku se mi vybavil jeden slavný, obsahem sice poněkud delší, významem však velmi moudrý a závažný výrok.

Pochází z pera německého teologa Martina Niemöllera, který se jím snažil vyrovnat právě se svou vlastní, osobní historií:

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Proč se k němu vracím právě nyní, po skončení natolik dramatického roku? Vždyť vyrovnání s nacismem a do jisté míry i s komunismem máme většinou již za vyřešené. Dalo by se říci, že dnes čelíme úplně jiným hrozbám. Jsou ale opravdu jiné? Možná ano, jiný je určitě kontext. Ale neblížíme se do období, kdy nastupuje jakási nová totalita? Ne, nechceme se navzájem strašit. Pořád žijeme ve světě, který je relativně luxusní a stále ještě bezpečný.

Jenomže - již čtvrt roku sledujeme všichni s napětím dramatické události války v Gaze. 7. říjen 2023 se stal jedním z nejtragičtějších dat, které si svět bude dlouho připomínat. Patologická brutalita útoku vyvolala – zcela logicky – tvrdou odvetu Izraele. Trvalo to ale jen pár dnů, kdy se světové mínění, které tuto reakci zpočátku chápalo, obrátilo proti Izraeli. Byli jsme svědky toho, že oběť se proměnila v pachatele a pachatel v oběť. Samozřejmě je ten obraz černobílý a zjednodušený, ale lze z něj vysledovat určitý trend.  Tím se dostáváme k úvodu našeho zamyšlení. Kdo zná historii Izraele, nejen novodobého státního útvaru, ale Izraele od dob biblických po dnešek? Kdo se postavil na stranu Izraele, aby ho bránil ve smyslu Niemöllerova apelu? Ano, Česká republika již tradičně zastává tyto postoje a jsem na to hrdý. Ale na mezinárodní scéně je téměř sama.

A ještě jeden fenomén se ukázal ve své nahotě – obrovský nárůst antisemitismu. Evropa a Amerika je tímto jevem doslova zmítána. Jenomže „ kde hoří synagogy, budou hořet města“, jak zní další ze známých bonmotů. Židé byli vždy první, kteří se stali obětmi tragických politických událostí. Neměl by tohle být varovný signál pro nás všechny? Nešíří se nenávist už i dál? Není náhodou příznačné, že v Kasselu napadl dav muže v převleku Santa Clause s pokřikem, že jsou muslimové a tohle  (Německo) je jejich země, ve které není místo pro křesťanské symboly? Ze stejného důvodu prý rozlítil muslimské studenty ve Francii obraz nahých žen při výtvarné výchově natolik, že se prý jejich učitelé obávají o svůj život. Před vánoci prý muslimští aktivisté přišli s tím, že Ježíš byl vlastně Palestinec. Nejspíš netuší, že Palestina v Ježíšově době vůbec neexistovala.

Jsou to jen tři bizarní příhody nebo je to symptom nastupující totality? Pokud Evropa – a také Amerika, kterou šokovaly studentské protesty, doprovázené brutálními antisemitskými bouřemi – nezačne okamžitě proti tomuto trendu aktivně bojovat, je odsouzena k tomu, zopakovat si svou vlastní historii. A kdo se ozve na její obranu?

Ne, nechceme se navzájem strašit. Chceme jen zdvihnout pomyslný varovný prst, a to právě po uzavření jednoho roku, který byl tolik dramatický. A přejme si, aby ten nový, nadcházející rok, byl jiný, úspěšný ve všech možných ohledech.