Naději vidím v lidech, které potkávám

Imunita je schopnost organismu bránit se proti nebezpečí z vnějšího i vnitřního prostředí. Za poslední rok a půl je imunita jedním z nejužívanějších slov. 

Blížící se volby prokáží, jakou má Česká republika jako společenství lidí odolnost vůči nebezpečím, které ji ohrožují. Situace není zoufalá, ale je vážná. Proč? Protože se ukáže, zda máme v sobě dost sil a schopností, abychom včas dokázali zastavit ohrožení základních funkcí našeho státu. Každý organismus dokáže vzdorovat hrozbám jen po určitou dobu. Pak potřebuje pomoc zvenčí. Pro nás jsou takovou pomocí právě říjnové volby.

Vezměme si jeden příklad. Je to rok, co do řeky Bečvy vyteklo svinstvo a zabilo obrovské množství ryb. Za celý rok nebyl stát schopen nic vyšetřit. Obyčejní lidé svoji práci odvedli. Obětavostí za hranicí ohrožující vlastní zdraví zachraňovali, co se dalo a současně přinesli důkazy, které mohly vyšetřujícím orgánům pomoci. Výsledek? Nula. Jen firma patřící do svěřeneckého fondu předsedy ANO vydala okamžitě prohlášení, že ona je určitě čistá, jako Bečva před znečištěním. Možná ano, možná ne. Ale lidé poznali, že stát nekoná, jak má. Tím je ohrožena odolnost celé společnosti. Lidé vidí, že jejich obětavost nemá smysl. Naše společná státní imunita slábne.

Řeknete si: jedna řeka, může to být jen liknavost místních úředníků. Co ale pak celý průběh pandemie u nás. Vzpomínáte, jak se muž zodpovědný za řízení země rozčiloval ve Sněmovně, proč ho otravujeme s covidem, když on řeší zahrádkářský zákon? Když se situace zhoršila a on byl přichycen při nepřipravenosti doslova za ruku, následovaly vytáčky jak od žáčka z první třídy základní školy. Kdo měl přijít, prý nepřišel. Ne, to není úryvek z výstupu Felixe Holzmana. To je výmluva premiéra země. Následovala zbytečná úmrtí, ztráta na cenných lidských životech. Velké a zbytečné!

A opět klesla naše odolnost vůči hrozbám. Stát se rozklížil, protože lidé zjistili, že mu nemohou věřit.

Nyní ten samý člověk říká, že se nám daří skvěle. Každý, kdo nakupuje v obchodě, kdo staví, lidé ve firmách, vidí, že se zdražuje doslova týden po týdnu. Přitom dluh státu, tedy každého z nás, roste zbytečně rychle. Jsme půl bilionu korun v mínusu za minulý rok. A letos zase. To je částka zcela mimo představivost obyčejného člověka. Tolik budeme muset zaplatit za neschopnost vlády prozíravě hospodařit. Inflace trhá rekordy desetiletí a premiér? Točí zmrzlinu.

Opakuji to zde často, protože je to velmi důležité. Z dnešní situace nás dostane jen spolupráce všech, kdo to s republikou myslí dobře. Lidí, kteří se nebudou předvádět, ani předhánět. Kteří dokáží oddělit úkoly podstatné od těch méně důležitých. Když teče do domu, není čas řešit barvu závěsů v obýváku. Je to těžké, protože každý máme svoji hlavu, svoje zkušenosti a svůj pohled na věc. Koalice Spolu se rozhodla jít příkladem. Ukázat, že to jde. Domluvit se, nefňukat a zabrat.

Věřím, že naše společnost imunitu tak úplně neztratila. Vidím to každý den při setkávání s lidmi. To, co mě naplňuje nadějí, je jejich energie, vztah k místu, kde žijí, dobrá nálada, když se setkají s lidmi podobně nastavenými. Ono to půjde. Slovo, které je důležité pro nadcházející dny, je pokora. Jdeme dům od domu a vysvětlujeme svým sousedům, těm blízkým i vzdálenějším, že jejich země je potřebuje. Ze začátku to chce trochu odvahy, zazvonit na neznámého člověka. Co mě překvapilo nejvíce a mile, je zájem lidí. Žádná odmítání. Otázky, povídání, starosti. Stovky příběhů. A přání všeho dobrého.

Neztratili jsme schopnost spolu mluvit. Pokud dokážeme proměnit tato jednotlivá setkání, která probíhají denně od Šumavy k Beskydám, v energii, pak změna přijde. A Česká republika se uzdraví.