Kdo se tady bojí diskuse

Minulý týden jsem v Poslanecké sněmovně navrhl projednat odvolání Hany Lipovské z Rady České televize. Především poslanci ANO, SPD a KSČM zabránili tento bod vůbec zařadit do programu. 

Sám strach z diskuse nad možným střetem zájmů členky Rady ČT svědčí o nejistotě těch, kteří návrh nedovolili projednávat a současně o jejich způsobu vládnutí. V debatě o odvolání Hany Lipovské jde o dvě základní hodnoty: spravedlnost a svobodou.

Spravedlnost proto, že není možné, aby kontrolu média veřejné služby vykonával člověk, který sám porušuje zákon. Do Rady České televize navrhla Hanu Lipovskou Česká biskupská konference. Její předseda, olomoucký arcibiskup a metropolita moravský Jan Graubner, ji v minulých týdnech sám vyzval k rezignaci. Nebyl ale vyslyšen. Domníval jsem se tedy, že nyní je na řadě Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, která volí členy Rady ČT, aby otevřela diskusi, zda činnosti Hany Lipovské jsou v souladu se zákonem.

Hana Lipovská veřejně prosazuje názory a zájmy Institutu svobody a demokracie. Institut je politicky zaměřený spolek, jehož výraznou veřejnou činností je propaganda. Hana Lipovská se svojí kolegyní Janou Bobošíkovou prosazují veřejně svoje vyhraněné politické zájmy, jejich Institut je tak ve své podstatě vlivovou agenturou. Hana Lipovská ani po zvolení členkou Rady ČT nepřestala jednostranně prosazovat cíle Institutu. Taková vyjádření mohou zpochybňovat její nezávislost a nestrannost. Jako členka Rady ČT nesmí při výkonu své funkce působit ve prospěch svých skupinových zájmů. Chtěl jsem, aby Poslanecká sněmovna PČR o tomto problému jednala a vyjádřila se jasně, zda ji to vadí, či ne. Protože garantem nezávislosti České televize pro veřejnost je Sněmovna. Nestalo se tak, protože konflikt zájmů je asi pro současnou vládu již něco běžného a přijatelného, že nemá smysl o tom vůbec diskutovat. Jednání Sněmovny by mohlo vytvořit precedens pro to, kam až nyní sahá práh bolesti spravedlnosti. Zákony tu nejsou od toho, abychom je dodržovali jen, když se nám to hodí. Spravedlnost je zpodobňována s páskou na očích. Zástupci veřejnosti a veřejnost sama ale slepí k nespravedlnosti být nesmí.

Česká televize je veřejná služba. Jejím smyslem není, aby její vysílání vyhovovalo jen některým skupinovým zájmům. Její důležitá role pro svobodný život v zemi je v tom, že je natolik silná, aby dokázala odolat politickým i ekonomickým tlakům. Rada České televize má tuto nezávislost a její roli ve svobodné společnosti hájit. K tomu je potřeba, aby v ní zasedali lidé důvěryhodní. Člověk, který je ve střetu zájmů, nemůže být dost silný na to, aby případným tlakům odolal. Není schopen tak nestrannost České televize bránit, ale naopak ji sám ohrožuje.

Spravedlnost a svoboda nejsou nějaké nehmatatelné substance. Jsou to hodnoty, které se projevují v konkrétních činech konkrétních lidí. Vládní a vládu podporující poslanci se báli diskutovat o tom, zda činnost jedné členky Rady České televize je v souladu se zákonem. Sami tak ohrožují spravedlnost a svobodu v této zemi. Nic nového. To ale nesmí znamenat, že si na to zvykneme a nebudeme chtít změnit.