Honzíkova cesta

Ta cesta byla divná od samého začátku. A byl by to vlastně docela veselý příběh, zapadající do tradiční české švejkovské schopnosti udělat z čehokoli vážného komedii a cokoli změnit v parodii.

Leč ono to vůbec není vtipné. Protože jde o životy a národní bezpečnost.

Ministr vnitra chtěl jet do Moskvy, možná se svým slovenským přítelem, možná pro vakcíny, které příslušná instituce v České republice neschválila, možná aby někoho zmátl. Proč tam chtěl skutečně jet, ví jen on. Občané mají právo znát odpovědět na tuto základní otázku: Proč chtěl jet ministr vnitra do Moskvy, za kým a o čem tam chtěl jednat? Do hlavního města velmoci, která nám není příznivě nakloněná, nejezdí člen vlády jen tak na výlet. Věděl o té cestě premiér? Byla to ministrova vlastní iniciativa? Jestli ano, co tím sledoval? Samé otázky a žádné odpovědi.

Znova je třeba zopakovat, že ve Vrběticích zemřeli lidé. Tohle není nějaká banální předvolební kamufláž. Zde si někdo zahrává se vším, co je podstatné pro bezpečnost země. Do skandálu jsou zataženy české tajné služby. Jejich důvěryhodnost. Místo jednoznačné obrany vlastních zájmů a bezpečnosti občanů vláda koktá a nevěrohodně mlží. Jako vždy, chce se dodat.

Nezodpovězené otázky ministrem vnitra nejsou jen jeho osobní záležitost. Byť jako muž, který přísahal na Ústavu své země, by se měl chovat jinak. On ale není žádná soukromá osoba, není obchodní cestující v soukromé firmě, který se rozhodne pro samostatnou akci. Vláda má mít svá pravidla a zodpovědnost. Bezpečnost země je odpovědností vlády jako celku a premiéra, jako jejího šéfa. Jeho mlčení je alarmující.

Naštěstí jsou zde lidé i instituce, kteří staví zájmy země nad osobní prospěch. Tajné služby dělají svoji práci. Nemohou za ten cirkus, který kolem vytváří politici. Poslanecká sněmovna se snaží využít svých pravomocí, aby občanům, přátelům i nepřátelům bylo jasné, že u nás stále existují nadstranické, společné cíle a hodnoty, které nehodláme opustit.

Lidé u nás prožívají těžké období. Mají například obavy o vzdělání svých dětí, ekonomickou budoucnost své i země jako celku. A nyní vidí, že vláda, na co sáhne, to pokazí. Chyby děláme každý. Ale úroveň neúspěchů vlády je ponižující a nebezpečná pro nás všechny, kdo cítíme sounáležitost s Českou republikou jako svým domovem. Každý den se probouzíme s tím, že se dozvíme další neuvěřitelné zprávy, které jsou těžko překonatelné sebevtipnějším scénáristou komedií. Jenže zde opravdu není nic k smíchu. Oni nejsou schopni a ani ochotni spravovat tuto zemi. Je to zoufalství v přímém přenosu, které ubližuje nám všem, a jehož náprava nebude vůbec jednoduchá.

Opravdu lidé zodpovědní za tuto příšernou situaci v sobě nenajdou tolik cti a odpovědnosti, aby se zachovali jako dospělí? Říkali nám, že spolu to zvládneme. Tak, členové vlády, s vámi to rozhodně nezvládneme. Nyní již vůbec nejde o vás. Ohrožujete zemi, kterou máme rádi. Každým dnem ve funkcích to jen zhoršujete. Váš čas vypršel. Každý den navíc ve funkcích ubližuje vám i České republice.