Změna klimatu – kdo nejde s námi, jde proti nám!

Pamatuji si dobu vlády bolševika velmi dobře, vyrůstal jsem v ní a byl jsem školským systémem připravován na „světlé zítřky“ v komunistické společnosti, kde se bude rozdělovat „podle potřeb“.

Absolvoval jsem jakousi „klimatickou konferenci“ pořádanou jednou z parlamentních stran. Není důvod být konkrétnější, snad je tolik, že tato strana není z plánů Bruselu nijak „odvázaná“ a pokud je to možné, proti ideologii Greendealu se občas i ostře vymezuje.

Na konferenci pak vystoupil klimatolog, jehož jméno rovněž není důležité, který více méně reprezentuje názory současných „klimatologů“ obecně. Slovo klimatolog jsem dal do uvozovek zcela záměrně. Jedná se totiž v převážné většině o lidi, kteří přijali tezi o lidském vlivu na klima zcela za svou a mimo jiné tvrdí, že o vlivu lidské civilizace na klima se dnes NEPOCHYBUJE.

Jeden z účastníků konference se v diskusi odvážil nazvat Greendeal ideologií, která dnes ovládá společnost a přirovnal jí k někdejší bolševické ideologii komunismu. S velkým pochopením se ale nesetkal, zejména mezi mladými, kteří o tom, že člověk systematicky mění klima nepochybují. Bodejť by pochybovali, když ve výuce ve škole v tom byli systematicky přesvědčováni a zkoušeni.

Právě v tom, že se klimatická změna dnes pojímá pouze jako vliv člověka a nevědomky nebo naopak záměrně se ignorují poznatky o tom, že ke změnám klimatu docházelo i v nedávné minulosti, kdy žádné emise kysličníku uhličitého z uhelných elektráren a automobilismu neexistovaly, se mlčí. Zrovna teď se mi dostala do ruky nádherná kniha Miroslava Bárty Sedm zákonů, v níž  Bárta popisuje změnu klimatu řádově před 6000 lety, která způsobila vznik Sahary a donutila tehdejší obyvatele severní Afriky stáhnout se k řece Nil. To byly jakési počátky staroegyptské civilizace.

Jde mi však v zásadě o zcela jinou věc, která se v historii vědy opakuje rovněž se železnou pravidelností. Vědecké poznatky a závěry, třeba i chybné nebo neúplné, jsou často postaveny na roveň svaté pravdy. Velmi často se za zlaté období fyziky považuje devatenácté století, v němž fyzika prokázala obrovský rozvoj  při popisu přírodních zákonů a sami vědci té doby věřili, že vše podstatné již bylo ve fyzice objeveno. A přišel Albert Einstein se svou „teorií relativity“ a vše bylo jinak.

I dnes se díky prosazení názoru o rozhodujícím vlivu civilizace na změnu klimatu dostáváme do podobné situace. Je to dogma, o němž se nesmí pochybovat. Vlastně může a sem tam se objeví i ve vědeckém tisku článek o tom, že „všechno je jinak“, ale jinak se utrácejí doslova miliardy na celém světě za práce, které mají vliv civilizace zkoumat a navrhovat „řešení“, počínaje zákazem spalování fosilních paliv a konče teoriemi o tom, že je lidí „moc“ a mělo by jich být méně. Mimochodem, to také není nic nového a podobně se uvažovalo už i v onom zmiňovaném devatenáctém století. Občas tedy můžeme slyšet o hnutí, která propagují nemít děti a když, tak jen jedno – viz čínská politika konce minulého století, která má dnes své důsledky a už i Čína skončila s požadavkem na jedno dítě v rodině.

To zásadní je však ukryto úplně jinde. Jakmile se totiž věda, a klimatologie je bezpochyby součástí vědy, dostane do situace, že „všechno je jasné“ a ten kdo si to nemyslí nebo pochybuje je hlupák, tam defacto skutečná věda končí. Takto a jenom takto se vyvíjí ideologie, která postuluje nová pravidla a ovlivňuje dalekosáhle společenský vývoj. V ideologii se nepochybuje, tak se realizuje. Hezky nám to předvedli právě již zmiňovaní bolševici po roce 1917 nejprve v Rusku, pozdějším Sovětském svazu a potom, po II. světové válce v táboru „míru a socialismu“.

Tam, kde není dovoleno pochybovat, se společnost dostává na šikmou plochu nesmyslných nařízení a plánů. A že se Evropský parlament a Evropská komise snaží, seč může – viz plán na konec automobilů se spalovacím motorem na benzín a naftu do roku 2035. To má a bude mít samozřejmě dopady na ekonomiku a sociální politiku evropských států. Ani relativně bohatá Evropa si ale nemůže hrát jen na svém písečku záchrany klimatu. Klima si totiž půjde dál svou cestou nezávisle na „opatřeních“ EU. A budeme slýchat, že děláme „málo“ nebo že Čína a Indie jsou viníky pokračující „klimatické krize“. A z toho může být jenom a jenom další konflikt mezi Západem a „zbytkem“ světa.

Jak to skončí? Obávám se, že Západ je v naprostém zajetí ideologie Greendealu a z vytýčené cesty „záchrany klimatu“ neuhne i za cenu ekonomického sebepoškozování. To může trvat desetiletí. Pak se může klima vydat opět cestou snižování teploty (bez ohledu na obsah kysličníku uhličitého). Společnost, která ztrácí pokoru před přírodními zákony a nabubřele o sobě tvrdí, že je viníkem klimatických změn, tak čekají vážné problémy.