Zeman – lhaní je jeho nejmenší problém

Spousta „životopisců“ českých politiků považovala a považuje za nezbytné se tvrdě vyjádřit na adresu prezidenta Miloše Zemana. Vyčítají mu lhaní, i když se „skvělou“ rétorikou.

Miloš Zeman skončil jako český prezident a odebral se na zasloužený odpočinek. Podle jeho vlastních slov si zařídí nějakou „malou kancelář“, v níž ho budou navštěvovat ti, kteří o to budou mít zájem. Kancelář mu má vést jeho žena. Mimochodem, Zeman má nárok na doživotní rentu 50000,- Kč a stejnou částku může pobírat na chod své kanceláře. Pokusme se proto o jakousi rekapitulaci politické dráhy Zemana od roku 1989 do dnešního dne.

V období Pražského jara 1968 se stal členem KSČ a z této strany byl údajně (podle svých slov) vyloučen v roce 1970 za to, že nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Nicméně, ať už byl vyloučen nebo vyškrtnut, rozhodně mu to v dobách vlády KSČ nepomohlo. V roce 1989, ještě v časech vlády KSČ, se Zeman zasloužil o velký rozruch, když vyšel jeho článek „Prognostika a přestavba“. V srpnu 1989 vyšel jeho článek „Prognostika a přestavba“ v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim. Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky. Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu. Článek vznikal od roku 1984 původně pro časopis Vesmír, jehož redaktor ho odmítl publikovat. Po srpnu 1989 byl článek v Rudém právu zkritizován a Zeman byl nařknut, že manipuloval se statistickými daty. Reagoval žalobou, kterou za něj podal Pavel Rychetský. Celý spor byl dořešen až po Sametové revoluci tištěnou omluvou šéfredaktora Zdeňka Hořeního.

Po listopadu 1989 se Zeman rychle vyšvihl mezi nejznámější české politiky. A téměř ihned po pádu KSČ se začal rýsovat zásadní spor o to jakým způsobem transformovat socialistickou ekonomiku na tržní – kapitalistickou. Na jedné straně stál Václav Klaus, který se stal nejprve předsedou Občanského fóra (OF) , aby se pak pod jeho vlivem OF transformovalo na pravicovou ODS. Zeman se pak stal předsedou ČSSD, a to poté, co ODS výrazně zvítězila v českých zemích ve volbách 1992 a ČSSD překonala těsně 5 %. Zeman pak nemilosrdně vystrnadil z rozhodování v ČSSD „urologickou kliniku“ a postavil se rázně proti reformě prosazované vládou Václava Klause. Ve volbách 1996 už ČSSD pod Zemanem zůstala za ODS, ale jen o několik procent. Ještě vznikl menšinový kabinet na čele s Klausem, ten se však brzy rozpadl (Sarajevský atentát) a v mimořádných volbách 1998 už zvítězila Zemanova ČSSD a po tak zvané „opoziční smlouvě“ vznikla menšinová vláda ČSSD s tichou podporou ODS. Klaus se stal předsedou Poslanecké sněmovny PČR.

Po volbách 2002 pokračovala vláda ČSSD, nicméně po skončení druhého funkčního období prezidenta Václava Havla, se ČSSD při volbě nového prezidenta na Zemana docela normálně „vykašlala“ a prezidentem byl zvolen Klaus. Zeman odešel na Vysočinu „objímat stromy“ a vypadalo to, že v české politice definitivně skončil.

Pak se stalo ovšem něco velmi překvapivého. Druhá volba Klause prezidentem se stala mediálně přehlídkou podrazů, včetně zasílání nábojů, a vina byla médii stanovena – viníkem byla volba prezidenta parlamentem. V roce 2010 se k moci dostala vláda Petra Nečase, která „vyslyšela“ volání médií po přímé volbě prezidenta a tato přímá volba byla uzákoněna. Mimochodem, je to jediný zásadní zákon, který z dob vlády Petra Nečase zbyl, a ten nejméně potřebný.

Před koncem Klausova prezidentského mandátu se rozběhla předvolební kampaň a do voleb se přihlásil z Vysočiny i Zeman. Podařilo se mu postoupit do druhého kola a v něm doslova „vyřídil“ svého protikandidáta Karla Schwarzenberga, který se netakticky vyjádřil k nárokům sudetských Němců a Zeman byl zvolen prezidentem. Svou pozici obhájil i v roce 2018 a přes značné zdravotní problémy dotáhl svůj mandát až do konce.

Miloš Zeman se vyznačoval zejména tím, že si své projevy nepsal a „sypal“ je tak zvaně z hlavy. Skutečnost si „přizpůsoboval“ tomu, co si údajně jasně pamatoval a narazil například tím, že obvinil významného prvorepublikového novináře Ferdinanda Peroutku z nadbíhání nacismu článkem „Hitler je gentleman“.  Po pokračujících právních sporech a řadě soudních rozhodnutí mj. o tom, zda a kdo je povinen se za prezidentovy výroky omlouvat, vydalo 5. 11. 2021 na základě konečného rozhodnutí Městského soudu v Praze z července 2021 a Nejvyššího soudu z října 2021 jménem České republiky Ministerstvo financí Peroutkově vnučce Terezii Kaslové omluvu ve znění výslovně uvedeném v rozsudku.

Zeman se během své dlouhé politické kariéry dokázal vždy přizpůsobit aktuální politické situaci. Protože jeho heslem bylo „Názory nemění jen blbec“ , dokázal otočit doslova o 180o, což z poslední doby nejvýrazněji provedl během února 2022. Nejprve naletěl na zprávy z USA, že se Rusko chystá napadnout Ukrajinu v konkrétní den, a když se „nic nestalo“ obořil se na původce těchto „poplašných zpráv“. Jakmile Rusko Ukrajinu napadlo, otočil a okamžitě zařadil Rusko mezi nepřátele, s nimiž je třeba bojovat.

Ve svých stanoviscích před koncem svého mandátu jen potvrdil, že přímo zvolený prezident musí mít větší pravomoci než prezident volený parlamentem. I když zákony zůstaly platné tak, jak byly v případě nepřímo voleného prezidenta, Zeman si svou roli politika nad politiky užíval a dával vládě najevo, kdo že je tu vlastně pánem.  Tak se zachoval po naprosto neuvážené demisi Petra Nečase, kdy místo premiéra navrhovaného ODS jmenoval premiérem svého oblíbence a pozdějšího guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. Zejména jmenování Rusnoka premiérem bylo jasným pohrdáním poslanecké sněmovny.

Během Zemanova mandátu se výrazně snížila podpora ODS i ČSSD, tedy dvou stran, které českou politiku určovaly bezmála dvacet pět let. ODS vyřešila svůj problém spojením s lidovci a topkou, ČSSD nakonec vypadla z poslanecké sněmovny. A dlužno dodat, že to bylo právě pod taktovkou Miloše Zemana.

V politice se lže stále – viz důchodová (ne)reforma z posledních týdnů. Současní vládní politici si vymýšlejí také, dělají to ale se starostí v hlasu a s ohledem na „budoucí generace“ a s velmi slušnou rétorikou. Zeman však byl vedle Klause výraznou politickou figurou, která ovlivnila zásadním způsobem českou politiku. Obávám se však, že ze současných lídrů vyjma Babiše, který má stále velmi vysokou podporu, se nikdo zdaleka nepřiblíží jeho vlivu.  Nastupující prezident Petr Pavel se už stačil vyjádřit i tak, že mu „pět let v úřadě stačí“. Uvidíme, zda to myslí vážně právě  za pět let.