Zelená a covidová politika aneb návrat k socíku

Probíhající covidové restrikce a omezování výroby energie z uhlí a ropy vede Západ do situace, kterou jsem tak dobře poznal v časech reálného socialismu – chcete-li  socíku.

Moje žena se vrátila z jistého obchodu se sportovním zbožím a tam jí řekli, že dětské běžky budou tak v březnu – není údajně materiál. Z televize a dalších médií se na nás hrnou informace o tom, že to či ono není, zdražuje se, ať už jde o zboží každodenní spotřeby, jídlo, spotřební materiál. Energetické firmy posílají svým zákazníkům informace o nových cenách elektřiny (+33%) a plynu(+50%až 100%), automobilový průmysl zápasí s nedostatkem čipů a teď i hořčíku.

Protože jsem již dříve narozený, o tak zvaných „nedostatcích v zásobování“ bych mohl z éry reálného socialismu vyprávět dlouhé hodiny.  Například před Vánoci bylo dobré mít známého v zelenině či potravinách obecně. Když šlo o nákup banánů, pomerančů nebo klobás, bylo dobré mít jistotu podpultovního prodeje.  Co se shánění dárků pro děti týče, a nejen pro děti, bylo to mnohem „zajímavější“ než dnes.

U aut se bralo to, co právě bylo. Pro svou první škodovku 105 L (barva nerozhoduje) jsem vyrazil s tchánem tuším do Mototechny v Pardubicích, kde mi jí tchán zamluvil.  A například právě u aut se doba vrací – nová auta nejsou a ojetá už pomalu také ne. Samozřejmě, každé porovnání pokulhává, výběr značek současnosti je proti socíku nesrovnatelný, ale nedostatek podobně jako v tehdejším reálném socialismu deformuje trh a chování spotřebitelů.

Čeká se na jmenování nové vlády pětikoalice. Z programu vlády mě upoutal  slib, že do konce funkčního období vlády dosáhne rozpočet na obranu 2% HDP. Letošní HDP bude necelých 6000 miliard Kč, tj. rozpočet na obranu by měl být minimálně 120 miliard. Současně chce nová vláda snižovat deficit, na rok 2022 údajně o 100 miliard a dělat to sociálně „citlivě“. Jak to chce zařídit a kde brát, toť hraničí s problémem kvadratury kruhu. 

Vzhledem k tomu, že nová vláda chce pokračovat v covidových restrikcích ala „Vojtěch“, čeká nás jen další dušení ekonomiky zákazy a omezování osobní svobody. Před chvíli mi volal známý, že má covid a je po očkování. Ztratil chuť a trochu kašle a je bez teplot. Podle „pravidel“ jako očkovaný může chodit do hospod jako „bezinfekční“. Protože je normální a není mu dobře, samozřejmě nikam nepůjde, ale podle „pravidel“ může. A v tom je celý zakopaný pes. Místo toho, aby se lidem ať už jsou očkovaní nebo nejsou, řeklo, že když se necítí dobře, ať zůstanou doma a kontaktují lékaře, řeší se opět covidová situace buzerací provozoven, firem a škol. Neočkované děti jsou nuceny ke karanténě, i když jim nic není (a doma dokonce ani nejsou rády!) a očkované děti mohou chodit do školy a dokonce se nemusí ani testovat a jsou tak zvaně úředně „bezinfekční“.

A dušení ekonomiky bude mít samozřejmě dopad nejen na onu již vysokou inflaci, ale další omezování výkonu české ekonomiky a příjmů státního rozpočtu. Vracíme se tak do éry zákazů a nedostatku. Kdysi, v éře „lidové demokracie“ reálného socialismu byl nedostatek zboží trvalou součástí života. Dnes, v nastupující éře „liberální demokracie“ a „zelené ekonomiky“, si budeme muset na „problémy se zásobováním“ také zvykat.  Bude to ale v zájmu velmi ušlechtilého cíle – záchrany klimatu. Tak se budou zdůvodňovat opatření, která budou zhoršovat rentabilitu výroby a chod ekonomiky obecně. Osobně tak zažívám takové Déja vu.