Vodík je dvakrát silnější skleníkový plyn, než se myslelo!

Karel Wágner zveřejnil podrobnou analýzu využití vodíku pro pohon automobilů jako náhradu za LPG nebo metan. Vychází z veřejných zdrojů, ke kterým ale mám vážné výhrady.

Jsem vystudovaný organický technolog a vodík byl již za mých studií hojně využívaný prvek pro organické technologie. V Česku se výroba vodíku jako vedlejší produkt pyrolýzy uhlovodíků významně rozšířila na počátku 80. let minulého století v Litvínově – Záluží.

Nyní se v zásadě svádí pomyslný boj o náhradu benzinu a nafty pro pohon automobilů. Preferovaná je elektromobilita na bázi akumulace elektrické energie do baterií. Japonci se zase více orientují na využití vodíku – teď zrovna běží reklama na tuto technologii, při níž by auta produkovala „pouze“ vodu. Zastánci baterií ale neskládají zbraně. Jak píše Kartel Wagner : To by však podle nedávné studie britské vlády nemohl být vodík dvakrát silnější skleníkový plyn, než se dosud předpokládalo, neboť H2 reaguje s jinými skleníkovými plyny v atmosféře a zvyšuje jejich potenciál globálního oteplování. A tak jakýkoli únik vodíku bude mít za následek nepřímé globální oteplování, které kompenzuje snížení emisí skleníkových plynů v důsledku přechodu z fosilních paliv na vodík, jak na to upozorňuje studie. O úniku vodíku do atmosféry během skladování a přepravy hovoří pak další studie, kde se říká: „Pokud skladujete vodík stlačený v láhvi, můžete předpokládat, že každý den ztratíte 0,12 až 0,24 procenta vodíku. A pokud je vodík přepravován jako kryogenní kapalina, lze díky velmi nízkému bodu varu v tomto případě očekávat, že se ho denně v průměru 1 procento vypaří.“ Tož jak se u nás říká, tumáš čerte kropáč! Či snad rovnou – pic kozu do vazu?

Podívejme se proto na údaje o složení zemské atmosféry podle encyklopedie meteocentrum.

Plyn
dusík	N2	78,084
kyslík	O2	20,948
argon	Ar	0,934
	CO2	0,031
neon	Ne
hélium	He
metan	CH4
krypton	Kr
vodík	H2

Vodíku je v atmosféře o 4 řády méně než kysličníku uhličitého, který je podle „moderních“ názorů odpovědný za sto procent globálního oteplování.  Bez ohledu na to, že teorie globálního oteplování či změny klimatu v důsledku rostoucího obsahu kysličníku uhličitého odporuje některým základním termodynamickým konceptům známým již v druhé polovině 19. století, je obsah vodíku deset tisíckrát menší než obsah kysličníku uhličitého. Z toho plyne jenom jedna věc – strašení vodíkem je iracionální argumentace. Navíc, vodík je díky své specifické hmotnosti (hustotě) 0,0899 kg/m3 více jak deset krát lehčí než vzduch, a tudíž stoupá do stratosféry a opouští atmosféru Země do okolního prostoru. Nemůže se proto v atmosféře hromadit jako kysličník uhličitý, jehož hustota oproti vzduchu je vyšší.

Navíc, vzduch obsahuje ještě o několik řádů více vodní páry než kysličníku uhličitého, a ta má rovněž schopnost absorbovat odražené sluneční záření ze zemského povrchu. Obsah vody v atmosféře může být až 4 % objemu, tj. sto krát více než kysličníku uhličitého. O vlivu vody na globální oteplování se ale „zarytě mlčí“. Jednoduše proto, že její obsah je dán fyzikálně teplotou vzduchu a množstvím kapalné nebo pevné vody v daném prostoru a žádná korelace mezi obsahem vody ve vzduchu a lidskou činností nebyla nikdy prokázána.

Britská studie je tak naprosto zavádějící a nedůvěryhodná. Je to jen další příspěvek do politiky klimatických změn, která je dnes na Západě nadřazená všem ostatním problémům lidstva.