Každá vláda na světě se v kritických momentech nějaké mimořádně nešťastné a tragické události postaví do pozoru a začne „vládnout“. Tak i ta česká.
Kritika práce ministryně spravedlnosti, spory mezi ministerstvem zdravotnictví a financí, ustoupily do pozadí. Smrt si přímo ve školní budově našla teprve šestnáctiletého kluka, který se podle svědků pokoušel bránit své spolužačky. Česká vláda se ihned tomuto případu věnovala a premiér Sobotka je přesvědčen o tom, že došlo k „systémové chybě“. Podobně mluvil ministr zdravotnictví Němeček a ministryně spravedlnosti Válková. Ministr školství již zaktivizoval svou školní inspekci a ta “prověří“ připravenost či nepřipravenost škol na podobné proniknutí cizích osob do školních areálů.
V podvečer na ČT24 v pořadu Interview vystoupil bývalý ministr zdravotnictví a bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice v Bohnicích Ivan David. A ten podal poněkud jiný pohled na „rázné kroky“ české vlády.
Je samozřejmé, že všichni zúčastnění stále ještě „vaří z vody“. Ministryně Válková ukazovala podklady soudu, který rozhodl a propuštění pachatelky zločinu ve žďárské škole, potěžkala je jako „nepříliš objemné“ a ihned přišla s tím, že pokud se „prokáže chybný postup soudce, navrhne jeho kárné potrestání“. Ministr zdravotnictví i školství se vyjadřují podobně o tom, že pachatelka vůbec neměla být propuštěna do ambulantní péče a měla být „pod dohledem“.
Ivan David naopak uvedl na pravou míru otázku „znaleckého posudku“, když uvedl, že se vlastně o žádný znalecký posudek nejedná. Ošetřující lékaři, kteří pacientku znají dlouhodobě (v daném případě byla tato žena v léčebně rok a půl), sepíší své stanovisko, které projde interním oponentním řízením v dané léčebně a je pak předáno soudu. Žádné „nezávislé“ posudky se nepořizují, protože by se jednalo o zprávu lékaře, který by posuzovanou osobu vůbec neznal a měl by na základě svého „pozorování“ v délce například jedné hodiny stanovit, zda se mu daný pacient jeví „schopen propuštění“. Takhle to prostě nefunguje.
David dále uvedl, že soudy téměř v každém případě rozhodují v dané věci bez pacienta a rozhodují se na základě lékařských podkladů. Připomněl, že se takto na soudech projednává ročně celá řada případů a je podle něj prakticky nemožné stoprocentně zabránit nějakým podobným případům jako byl ten ze Žďáru nad Sázavou. Uvedl například i to, že se domnívá, že stav pacientky v době propuštění letos v zimě byl pravděpodobně stabilizovaný a dobrý. Mimo jiné předložil z praxe několik čísel, a to že se asi 10% pacientů s diagnózou schizofrenie úplně vyléčí a další část dodržující léčbu je schopná žít dlouhodobě v normální společnosti. Připustil, že nejpravděpodobnějším efektem, který mohl vést k tomu, že pachatelka spáchala tento svůj zločin opětovně, mohlo být vysazení léků.
Obrovská tragédie, která postihla rodinu zavražděného mladíka, by měla vést minimálně k tomu, aby se mnohem více hovořilo o tom, že v podobných případech je nejlepší, co mohou svědci z řad dětí a žáků školy učinit, zavolat pomoc a nepokoušet se proti násilníkovi či násilnici zasahovat samostatně. Otec zavražděného mladíka pak se slzami v očích ve zprávách říkal, že „on šel do všeho bezhlavě“ a že mu jeho vyznamenání život stejně nevrátí.
Opatření k posílení bezpečnosti na školách jsou jistě na místě, nicméně si stále musíme připomínat, že stoprocentně zabránit podobným událostem je prakticky vyloučeno.
