K tomuto článku přispěla zásadní měrou úvaha s názvem Veškeré zlo přichází z Východu. Její autor v něm posuzuje ne tak dávné, a dokonce čerstvé události ve vztahu k nám, Středoevropanům a Čechům zvláště.
Veškeré zlo přichází z Východu je úvaha hodná zamyšlení. Její autor Jiří Turner vystihl naše zkušenosti s politikou za posledních asi 70 let více méně věrně. Nicméně, v širších souvislostech je tato úvaha v lecčems zavádějící, a právě na tyto souvislosti bych rád poukázal.
Decimace severoamerických Indiánů byla způsobena objevením Ameriky pro nás, Evropany, v čase Kryštofa Kolumba. Indiánské civilizace Mayů a Inků pak zničili španělští conquistadoři. Pro Indiány, jak jsme obyvatele Ameriky nazvali v domnění, že jsme objevili „Indii“, tak zlo přišlo rozhodně z východu. Velmi se podivuji, že moderní opravovatelé dějin netlučou proti názvu Indián jako o produktu dobyvačné politiky Španělska a později Velké Británie. Zatím jim vadí víc otrokářství zakladatelů USA než název Indián, ale i to se myslím časem „doplní“. Vzhledem ke kulatosti Země je navíc zlo, které přijde z východu absorbováno porobenými národy a pokud se pak ono zlo šíří dál na západ, dostaneme se postupně opět do místa, odkud ono zlo přišlo. Proto se ve dvacátém století ustálil pravopis pojmů východ a západ v politickém slova smyslu s velkými písmeny. Východem se stal ve 20. století Sovětský svaz a jeho spojenci a Západem USA a spojenci USA v NATO.
Nicméně, a to je také historicky doloženo z nedávné minulosti, Východ v politickém slova smyslu ztratil původní význam politikou sovětského reformátora Michaila Gorbačova. Ten, vědom si propastného zaostávání Východu za Západem víceméně ve všech oborech lidské činnosti, zahájil tak zvanou přestavbu, díky níž se celý systém „tábora míru a socialismu“ rozpadl jako domeček z karet. To, co se nám zdálo jako nemožné, zvláště po sovětské okupaci Československa v roce 1968, se náhle stalo realitou. Naši soudruzi na čele se svým již napohled přihlouplým Miloušem Jakešem pak bez sovětské podpory podlehli a Československo se vrátilo tam, kam patřilo do roku 1938 – na Západ.
A tady je nutné poznamenat, že Gorbačovova politika přišla také z východu a přinesla nám, trochu nechtěně a proti tomu, co si Gorbačov přál, svobodu. Takže i v oné periodě 1945/1989 nakonec to dobré přišlo také z Východu.
Vraťme se však dál do historie a připomeňme si, že i my sami jsme potomci lidí, kteří na naše území přišli před mnoha staletími z východu a vytlačili či se smísili se zde žijícími keltskými kmeny. Pro Kelty tak skutečně a do písmene přišla zkáza z východu. Naše historie se pak odvíjela zejména v rámci střední Evropy soužitím s německým a později rakouským vlivem. A významní čeští politici, ve středověku panovníci – a zejména Karel IV. - pak dokázali v tomto soužití opravdu dosáhnout na tehdejší politický vrchol. Pak jsme podle tradice „úpěli“ tři staletí pod Habsburky a rozpadem Rakousko – Uherska pak začal náš postupný příklon k Východu. Tehdejší Západ nás nechal napospas Německu v roce 1938 a porážka Německa ve II. světové válce z nás udělala vazaly Sovětského svazu. A nezapomínejme, že u nás jako v jedné z mála zemí se komunisté chopili moci díky politice Národní fronty a prozápadní politici se na této situaci významně v roce 1948 spolupodíleli.
Dnes prožíváme velmi dramatické měsíce a roky. Východ jako politický blok neexistuje, spíše jde o politicky velmi různorodé systémy demokratické jako Indie, Brazílie a Jižní Afrika a nedemokratické, jako komunistická Čína či dnešní autoritářské Rusko. Tyto státy spojují ekonomické zájmy a prosazení jejich pohledu na svět vůči slábnoucímu vlivu Západu. A bohužel, řada věcí, které dnes na Západě pozorujeme, svědčí skutečně spíše o úpadku než o životaschopné a účinné politice.
Lze to dokumentovat na postoji k současné horké fázi války Izraele s Hamásem. Slovní podpora Západu takřka nezná hranic, ale v západních státech EU vystrkují růžky síly, které podporují politiku Hamásu a oslavují mrtvé občany Izraele po nájezdu Hamásu. Pokud k tomu přičteme nesmyslnou politiku EU ve formě Green Dealu, která konečně narazila na odpor i v některých státech EU, není se co divit, že Západ často jen přihlíží tomu, co se ve světě děje. To samé platí i pro válku na Ukrajině, která je Západem podporována finančně i dodávkami zbraní, ale to zdá se nestačí a dnes se už hovoří i v našich médiích o konci ukrajinské ofenzívy a naznačuje se, že Rusko přešlo do protiútoku.
Nezapomínejme, že ve státech BRICS dnes žije mnohonásobně více obyvatel Země než ve státech počítaných k Západu (USA, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a Evropa bez Ruska a Běloruska). Technologická převaha dnešního Západu nad ostatním světem již není dominantní a ekonomická situace je zejména v EU „obtížná“ – když použiji toto slovo místo pregnantního špatná. Pokud tedy přijmeme fakt, že politický Západ skutečně ztrácí ve světě vliv a politický Východ dnes neexistuje, ale je to skupina států od Latinské Ameriky přes Afriku, Evropu a Asii, a tyto státy dnes představují mnohem významnější vliv než na počátku tisíciletí, máme problém. Ne s Východem ale hlavně sami se sebou.
