Pavel: Bylo to „nutné zlo“

Kandidát na prezidenta Petr Pavel se omluvil za svou podporu sovětské okupaci Československa v roce 1968. Označil svůj životopis v letech bolševika jako „nutné zlo“.

Jeden z favoritů prezidentské volby Petr Pavel bojuje se stínem své komunistické minulosti. Aktuálně musí vysvětlovat svůj vlastnoručně psaný životopis z roku 1987, ve kterém hovořil o invazi spřátelených vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Za 35 let starý dokument se generál ve výslužbě pro MF Dnes omluvil.

Za svá tehdejší slova se nyní omluvil. „Rozumím, proč se ptáte na dotazy související s mou minulostí. Všechny dokumenty ale vnímejte v kontextu doby, ve které vznikaly. Zmíněný životopis jsem psal jako mladý voják, který politiku a režim bral jako danou věc a nutné zlo. Chtěl jsem hlavně dělat svou práci, která mě bavila. Do stovek hlášení jsem psal ty stejné fráze, jejichž smyslem bylo jen splnit formální povinnost. Byla to chyba, kterou už nezměním. Jsem ale přesvědčen, že za 33 let služby demokracii doma i v zahraničí, a to i s nasazením vlastního života, jsem tuto chybu odčinil,“ sdělil Pavel pro MF Dnes.

Jak krásně jednoduché to podle pana generála Pavla je. Prostě chtěl být vojákem, a proto musel opakovat „fráze“. Problém je ale pro pana Pavla v něčem úplně jiném. On totiž nežil „dvojím životem“, tj. že doma komunistickému režimu nefandil a teprve po příchodu do práce se z něho stala „oběť režimu“, to je ono „nutné zlo“. Tomu může věřit jen úplný naiva. Pavel samozřejmě komunismus nebral jako „nutné zlo“, ale jako součást svého kariérního postupu.

Vůbec mě ale nepřekvapuje, že dnes spousta zásadových provládních „antibolševiků“ vidí v Pavlovi výborného kandidáta na prezidenta. Právě proto ho zřejmě naše vláda vybrala jako svého kandidáta ve „velké trojce“ spolu s Danuší Nerudovou a Pavlem Fischerem.

Ve skutečnosti je Pavel jen karikaturou slušného člověka podobně jako další „skvělý“ prezidentský kandidát Andrej Babiš. Ten se také zapletl s komunisty, také podle všeho spolupracoval se StB a také se po listopadu 1989 chopil příležitosti a nashromáždil ohromný majetek. Pavel se „jenom“ věnoval svému postupu v armádě a dotáhl to až do NATO. Už se těším na jejich diskuse před volbami a na reakce dalších kandidátů. Nerudová už si dělá legraci z obou.  

Každý měl i v čase vlády jedné strany možnost buď stranu využít ke kariéře nebo ne. Nebylo v tom nic „osudového“, i když rodinnou anamnézu Pavla dokážu pochopit. Ale v žádném případě nepovažuji za správné, aby se takový člověk ucházel o post prezidenta. A to platí samozřejmě i o Babišovi. Ostatně, Babišův vstup do prezidentského klání je částečně založen i na tom, že může říkat – on (Pavel) taky!