Ovčáčkova sprosťárna

Další dehonestace osobnosti Ferdinanda Peroutky z dílny „Ovčáček, Zeman“ je založena na publikování textu Peroutky o Židech v Německu v Přítomnosti 1939. Je to  faul  tandemu „Ovčáček, Zeman“ a to hodně sprostý faul včetně všech časových náhod.

Nejprve doporučuji přečíst velmi pozorně Peroutkův text. A nejen přečíst. Je nutné současně pochopit kontext tohoto textu. Co se tehdy dělo v Německu ovládaném Hitlerem, jak právě tam byly vybičovány protižidovské nálady a jak se tam v oné době připravovalo „konečné řešení židovské otázky“.

Kdo hledá v Peroutkově textu jeho skrytý či veřejný antisemitismus, nedočká se ho. Navíc, pokud si uvědomíme, že Peroutka svůj text napsal měsíc před okupací té části Česko – Slovenska, kterou Mnichovská smlouva obrala o obrovskou část pohraničí. Víme však, co si Peroutka prožil později, jak byl nacisty pronásledován a jak byl po těchto útrapách nakonec opět pronásledován i československými komunisty, před nimiž po komunistickém puči odešel do exilu.

Jak si všímá i server iDnes.cz ,Zemanův mluvčí Ovčáček text mající diskreditovat Peroutku zveřejnil na svém Facebooku a na Twitteru přesně v den třicátého sedmého výročí Peroutkova úmrtí a zároveň v den, kdy se před 126 lety narodil Hitler. Pokud by to byl ze strany Jiří Ovčáčka záměr, musel bych ho označit nejen za sprostého mluvčího, ale i za člověka, který se neštítí asi vůbec ničeho. Na takové „náhody“ nevěřím a svědčí to o neschopnosti tandemu „Zeman, Ovčáček“ uznat svůj omyl a za své výroky o Peroutkovi se omluvit.

Navíc mám pro Ovčáčka ještě jeden námět. Stálo by za to pročíst si to, co jeho chlebodárce Miloš Zeman psal těsně po listopadu 1989, co v polovině devadesátých let a co dělá a píše nyní. V případě Zemana jde o zřejmý „vývoj osobnosti“ nebo o zradu toho, co říkával kdysi? A největší obrat jsem u Miloše Zemana zaznamenal ve vztahu k rusko – ukrajinskému konfliktu. Od doby, co chtěl „ zastrašit Rusko vojenskou silou“ z jeho vyjádření asi rok starých až po tvrzení, že ukrajinská občanská válka je pouhou „chřipkou“ a jeho cesty k ruskému diktátorovi příští měsíc.

Ovčáček by proto udělal nejlépe, kdyby přestal hrát roli pejska ,který splní každý rozkaz svého „páníčka“.