Přečetl jsem si článek „Stál jsem na Albertově a cítil jsem smrad“ a pod ním ty uplakané komentáře jaký že to máme „národ“, který „zneuctil památku 17. listopadu“. Jsme skutečně až tak velcí bolševici a chudáci?
Když se hroutil bolševický systém, bylo také 17. 11. 1989 a také se mělo „důstojně a v klidu“ vzpomenout na boj studentů proti nacistické okupaci roku 1939. Tedy, ono to v podstatě až do okamžiku střetnutí s pořádkovými silami SNB a jejich bezpečnostního pluku v klidu probíhalo. Pak se bolševici rozhodli k „rozhodnému protiúderu“ a účastníky pochodu z Albertova zmasakrovali. Zeman se jako vždy „účelově mýlí“. Masakr nemusí být samé mrtvoly s potoky krve. Významem slova masakr je hromadné krveprolití. A přesně v tomto významu používal toto slovo i Zeman před dvaceti pěti lety.
Miloš Zeman před výročím 17. listopadu hodně přiložil „pod kotlem“. Leckoho popudilo již odměňování kamarádů na Hradě (mně leží nejvíce v žaludku slovenský premiér Fico!), poté začal v Hovorech z Lán „překládat z angličtiny“ aby těsně před 17. listopadem označil potlačení studentského protestu před dvaceti pěti lety obušky za „nic mimořádného“ s tím, že až zpráva o smrti fiktivního studenta Šmída způsobila Sametovou revoluci. Zpráva, která byla vyrobená StB!
Mnohokrát jsem již v různých komentářích četl, že „Kdo seje vítr, sklízí bouři“. Přesně toto se stalo. Pokud autor citovaného článku cítil na Albertově smrad, upřímně s ním soucítím. Pravděpodobně tam ještě zapáchaly exkrementy z prezidentova projevu z Hovorů z Lán. Jenom doufám, že už to Pražské technické služby stačily uklidit a že už se na Albertově nechá zase z hluboka dýchat.
