NATO ví, co chce, neví, jak toho dosáhnout?

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg při oslavách 75. výročí založení NATO potvrdil, že NATO bude dále podporovat Ukrajinu. Vyjádřil se i k její budoucnosti.

Generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg má za to, že se na Ukrajině mohou odehrát dva různé scénáře. A to v závislosti na tom, zda se její spojenci v NATO dokážou sjednotit a pomoci Kyjevu. Uvedl to na čtvrteční tiskové konferenci v Bruselu.

„Ale toto je vážné. V zásadě existují dva možné scénáře. Jedním je, že spojenci NATO budou schopni mobilizovat větší podporu a že Ukrajina bude schopna získat zpět víc území. Druhým scénářem je, že toho nebudeme schopni, a reálně hrozí, že se Rusko zmocní ještě více území a my se ocitneme v ještě nebezpečnějším postavení,“ varuje generální tajemník.

K tomuto tématu se vyjádřil i ministr zahraničí Velké Británie David Cameron. Ministr zahraničí Spojeného království David Cameron vyloučil vyslání jednotek NATO na Ukrajinu, aby tak Aliance nedala podle něj ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi cíl.  Cameron, který je bývalým britským premiérem, ve svém projevu pro podcast Ukrainecast vysílaném stanicí BBC prohlásil, že pokud se spojenci nevzchopí, Ukrajina bude ve válce proti Rusku poražena. Během své návštěvy v USA chce naléhat na americký Kongres, aby zvýšil podporu Ukrajině.

Z výše uvedeného je zřejmé, že NATO nemá jasno, co vlastně na Ukrajině dosáhnout. Nikdo z vedení NATO dnes už nehovoří o tom, že se Ukrajině podaří dobýt Ruskem okupovaná území zpět a Stoltenberg kreslí černý scénář, v němž Rusko dosáhne dalších územních zisků. Současně on i další reprezentanti států NATO vylučuje, že by se jednotky NATO zapojily do války na Ukrajině. Americký ministr zahraničí Antony Blinken opět ujistil, že USA na Ukrajinu nepošlou své vojáky. Spojené státy nevyšlou na Ukrajinu své vojáky ani v případě, že by tak učinila Francie nebo některé další evropské země Severoatlantické aliance (NATO). Potvrdil to americký ministr zahraničí Antony Blinken s tím, že by se tak zvýšilo nebezpečí přímého konfliktu s Ruskem, což – jak dodal – není v zájmu USA.

Výše uvedené odkazy ukazují plasticky, že se sice vedou zásadní projevy o podpoře Ukrajiny a Ukrajině se slibuje dokonce účast v NATO, ale neexistuje žádný reálný plán na to, jak toho dosáhnout. Připomenu zprávu z loňského srpna pod titulkem Ukrajinci o krok blíže Krymu? Ruské linie se hroutí a postupujeme, tvrdí Zelenského muž.  Jak to nakonec dopadlo, víme. Generál Šedivý formuloval problém naprosto otevřeně: Šedivý: Ukrajině zoufale chybí vojáci. Uprchlíci z Česka by měli jít na frontu.

Pokud si stále bude velení NATO pohrávat s myšlenkou „zajištění dostatku zbraní“ a nebude akceptovat ten naprosto základní problém – nedostatek vojáků na straně Ukrajiny, bude se spíše situace vyvíjet podle scénáře „dalších územních zisků Ruska“, jak tvrdí Stoltenberg. Čas od času se i v našich médiích objeví zprávy o tom, že ukrajinští vojáci mají obavy z toho, že se Rusku podaří prolomit frontu kdekoliv na její délce. Ruská vojska mohou prolomit frontové linie v podstatě, kdekoli se rozhodnou, řekli bruselskému webu Politico anonymně ukrajinští důstojníci, podle nichž je blízká budoucnost jejich země ponurá. Západní zbraně podle armádních činitelů přicházejí pozdě a v současné situaci už vojákům nepomůže ani masivní pomoc ze strany Spojených států. Podle jednoho ze zdrojů Kyjevu nezbývá v podstatě nic jiného než spoléhat na svou odolnost a případné strategické chyby Ruska. Ukrajině chybí hlavně miliony nábojů i drony, ale také noví branci.

To vše vzbuzuje oprávněnou kritiku politiky NATO ve vztahu k Ukrajině.  Za vším totiž stojí, a to je zapotřebí jasně definovat, jaderná síla Ruska. To je onen důvod, proč, jak říká Blinken, válka s Ruskem „není v zájmu USA“.

Chceme-li se vyhnout tomu nejčernějšímu vývoji a zničení Ukrajiny jako samostatného státu, bude muset NATO dříve nebo později s Ruskem jednat. Nikoliv ve stylu „Mnichova“, ale ve stylu záchrany Ukrajiny jako samostatného a prozápadně orientovaného státu. Vojenská pomoc je samozřejmě nutná, ale především je nutné realisticky zhodnotit ukrajinské možnosti. Taková jednání musí samozřejmě Západ vést i s vedením Ukrajiny. Je to dle mého názoru jediná cesta k přijatelnému výsledku ruské agrese i pro Západ a NATO.