Média: Potřeštěné Události, komentáře

Události, komentáře z 13. května se nesly v duchu obrany justice a proti odvolání ředitele Národní galerie. Moderátor Jakub Železný dokonce několikrát připomínal, že jde o „spekulace“, ale i o nich se tlachalo dlouho.

Médium veřejné služby – jinak tak zvaně „veřejnoprávní“ – svou aktivitu v komentování politiky nejen v Česku, ale i v zahraničí, často „přepískne“. Nejčastěji zřejmě proto, že autoři a moderátoři pořadů mají své vlastní preference a objektivita je zaměňována za „aktivní přístup“ – starý známý aktivismus.

Události, komentáře z 13. 5. 2019 nevybočily z tohoto rámce. Ústředním tématem se opět stala demonstrace proti Marii Benešové, staronové ministryni spravedlnosti. Záběry ze Staroměstského náměstí ukázaly některé vtipné slogany typu – Zeman a Babiš jsou diktátoři.  Obávám se, že autoři tohoto „plakátku“ mohou být rádi, že jimi nejsou, protože by zřejmě jinak z takové demonstrace odešli buď s modřinami od policie, nebo by byli zatčeni. Jako „ilustrační foto“ to však vcelku dává slušný obraz o tom, co se na „Staromáku“ dělo.

Moderátor Jakub Železný pak ve studiu ČT zpovídal své hosty, Marka Bendu z ODS a Stanislava Grospiče z KSČM.  Zazněly všechny možné argumenty proti Benešové od Čapího hnízda (od Železného) až po „ohrožení právního státu“ od Bendy. Grospič v pořadu dělal „moudrého“ a zřejmě jediný se snažil být „nad věcí“. Komunisté totiž svou podporou vládě Andreje Babiše a současně bez svých ministrů mohou vyprávět nonšalantní báchorky. Nakonec Benda prohlásil památnou větu o tom, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman je „neodvolatelný“, protože by po jeho odvolání bylo na náměstích nikoli dvacet tisíc, ale stotisíc lidí.

K tomu si dovolím pouze podotknout, že by v demokratickém státě podle všech uznávaných pravidel neměl být nikdo neodvolatelný. Odvolatelnost by měla být možností reagovat na případná pochybení každého jmenovaného hodnostáře. Pro příklad nemusíme chodit daleko – ministr spravedlnosti Pavel Němec odvolal z postu nejvyšší státní zástupkyně Marii Benešovou a místo ní jmenoval Renátu Veseckou. Nejvíce kontroverzí v době jeho působení na Ministerstvu spravedlnosti vzbudily spory kolem vydání příslušníka katarské královské rodiny Hámida bin Abdala Sáního, který byl trestně stíhán pro pohlavní zneužívání, do státu Katar. S tímto sporem souviselo i odvolání nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Němec se osobně zasazoval o předání Sáního do Kataru. To bylo v rozporu s názorem nejvyšší státní zástupkyně i odborníků ze samotného Ministerstva spravedlnosti.

Renata Vesecká byla kritizována za postup během trestního stíhání Jiřího Čunka. Marie Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně a stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD, ji v této souvislosti označila za součást tzv. „justiční mafie“, která nezákonným způsobem ovlivňuje průběh některých zájmových trestních věcí.

Poté došlo v pořadu na odvolání Jiřího Fajta z pozice ředitele Národní galerie. Železný pozval do studia Helenu Třeštíkovou a připomenul, že byla i ministryní kultury. Krátce se angažovala také v politice, od 9. do 26. ledna 2007 byla ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě.

V pořadu zazněla zpráva o tom, proč stávající ministr kultury Antonín Staněk Fajta odvolal, neboť si měl vyplatit sám sobě 1200000 Kč na odměnách. Fajt prohlásil, že to byly peníze za umělecké ztvárnění zahraničních výstav.

Třeštíková se k obvinění Fajta nevyjádřila, protože „nemá informace“. Zato o Staňkovi sdělila, že je „nekulturní“ člověk. Dovolil si totiž Fajta odvolat před Velikonocemi! (a to se nesmí?!). Osobně mi Staněk není nijak zvlášť sympatický, nicméně argumentace uznávané dokumentaristky byla více než tristní. „Kulturní obec“ se Staňkem již bojuje dlouhá léta i v době, kdy ještě vykonával funkci primátora Olomouce.

Události, komentáře tak opět potvrdily, že roli veřejnoprávní služby občas nahradí aktivismem, a to je velká škoda.