Martin Fendrych propaguje #Stopnenávisti

Martin Fendrych, tento nemilosrdný zastánce liberální demokracie, mě opět dokázal překvapit. Propaguje projekt #Stopnenávisti a napsal dokonce i řadu vět, s nimiž vřele souhlasím.

Komentář Martina Fendrycha Stop nenávisti. Ne každý Rus je Putin, ne každý Palestinec Hamás stojí opravdu za to si přečíst. Každý z nás, který má Fendrycha ve škatulce tvrdých zastánců liberální demokracie a bojovníka pro babišismu a dalších chybných (dle Fendrycha) politických názorů, musí být docela překvapen. Tentokrát totiž Fendrych napsal něco, co si skutečně stojí za to přečíst a nelze pak jen konstatovat, že má Fendrych pravdu. Světová politická situace se totiž stále více stává soubojem nenávistných projevů a mizí jeden z velmi důležitých pocitů – soucit s utrpením. Dnes se totiž jede propaganda ve stylu – Ukrajinci zmasakrovali desítky Rusů – a my „konzumenti“ této propagandy, pak na sítích čteme další a další nenávistné útoky na ruSSáky, dnes v souvislosti s válkou na Blízkém východě, nenávistné útoky na iSSlamisty. A v západní Evropě se konají masové demonstrace, na nichž davy „muSSlimů“ vykřikují „Smrt Izraeli“.

Martin Fendrych na konci svého obšírného textu napsal totiž i toto: Proti nenávisti existuje jedna nesnadná, osobní cesta. Sám jí nepropadat, sám si uvědomovat, že ne každý Rus je Putin, ne každý Rus chce vyhladit Ukrajince. Že ne každý Palestinec je Hamás, Muslimské bratrstvo či Hizballáh. Že ne každý volič ANO je Babiš, ne každý volič ODS podporuje Blažka atd. atd. Sám se bránit kolektivní vině, generálním odsudkům, odmítat šmahem pohřbít celé náboženské skupiny, celé rasy, národy. A sám se snažit, sám se odvážit čelit takovým nenávistným odsudkům i ve svém okolí. Spustit si ve své hlavě vlastní, soukromou kampaň #StopNenavisti.

To lze jenom podepsat, co říkáte.

Potom se však musím logicky ptát, jak může Fendrych v tom samém článku litovat slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou, která podle něj čelí nenávistným útokům, když odmítla jmenovat jistého nominanta rodící se slovenské koalice do funkce ministra životního prostředí. Čaputové vadí, že onen nominant zpochybňuje klimatickou krizi a tím se proviňuje vůči „celosvětově uznávanému vlivu kysličníku uhličitého na klima Země“, a zejména politice EU, tj. bruselské byrokracie.  Fendrych se přitom mnohokrát sám vyjadřuje o tak zvané „klimatické krizi“ fedrované OSN a politikou EU  jednoznačně jako o realitě, kterou způsobil člověk spalováním fosilních paliv a o tom se nesmí pochybovat. Problém je tak nasnadě – jakmile se o něčem již „nesmí“ pochybovat, jsme zpátky v době demokracie tak zvané „socialistické“. Ani tam se nesmělo pochybovat, že „strana a vláda“ na nás, občany myslí dnem i nocí, plánuje ekonomiku v našem zájmu a máme se díky této politice výborně. Jen přitom umíraly lesy (ty jsme si dnes nechali sežrat broukem, protože máme tisíce hektarů bezzásahových zón, z nichž se nám brouk rozletěl do celé republiky). A přesně tak zvané „bezzásahové zóny“ jsou dogmatem, který by bylo třeba revidovat, protože nezásahovými zónami přírodu nezachráníme. A dovedeno do důsledků, mohli bychom nechat celou přírodu na přírodě samé a nemuseli těžit uschlé stromy. Mohli bychom zrušit zpracování dřeva a nechat lesy na celé Zemi svému osudu, ono to nějak dopadne. To by totiž bylo pravé vítězství dogmatu o bezzásahovosti.

Co si ale vzít z Fendrychova přání na konci jeho textu? Přesně to, co Fendrych píše – ne každý Rus je Putin, ne každý Palestinec je Hamás. To by byl na světě doslova ráj. Ovšem pozor, tento přístup vyžaduje „vlastní myšlení“ a právě tam začíná i moc propagandy. Pokud má člověk dovoleno mít vlastní názor na vše, co se kolem něho obecně děje včetně politiky, tam končí moc každé propagandy. A propaganda tak potřebuje cíl a požírá naše vlastní myšlení, chce, aby každý člověk věřil tomu, co se mu s vážnou tváří snaží moderátoři (i veřejnoprávní televize a rozhlasu) vsugerovat. Jen tak lze zprávy z války na Ukrajině i na Blízkém východě brát vážně, než na konci prohlásí moderátor – tyto zprávy není možné nezávisle ověřit. Tak proč nám tyto zprávy říkají?? Je to prostě hra na pravdu a vlastní myšlení se nepodporuje. Pokud pak někdo řekne něco zcela jiného, je označen za „chcimíra“, ruského trolla a bůhví co ještě. A Brusel, či EU, se dokonce obává, že Viktor Orbán říká Vladimiru Putinovi „důvěrné informace“. I to se člověk dozví z médií.

A nakonec jsem si nechal komentář k otravě Bečvy. Kolik jsme toho z médií slyšeli o vinících a vině! Babišova fabrika otrávila řeku – to byla hlavní zpráva dne zabalená do toho, že to „nejde prokázat“. A nakonec soud rozhodne, že řeka otrávená byla, že to udělala jiná firma, ale není to trestný čin a životní prostředí si to má s firmou vyřídit v rámci svých pravomocí. Státní zástupce se odvolal a případ bude řešit vyšší instance. Výrok soudu považuji samozřejmě za krásně „šalamounský“, ale tak to většinou chodí. Viníků je mnoho a kdo je sám bez viny, ať hodí kamenem. To platí.  Obávám se velmi, že i vina ve válkách dnešních dnů má onen charakter. Viníků je celá řada a pokud by tyto zatím lokální konflikty přerostly do války světové, nikoho už nebude zajímat, co se stalo na jejím počátku.