Kalousek neprošel, vláda to má spočítané

Miroslav Kalousek neprošel kvůli odporu Markéty Pekarové Adamové a Alexandra Vondry do eurovoleb a CVVM uveřejnil poslední výsledek podpory ústavních institucí.

Miroslav Kalousek sice získal podporu naprosté většiny krajských organizací TOP 09 na kandidátku do eurovoleb, ale vedení TOP 09 na čele s Markétou Pekarovou Adamovou mu to zatrhlo. Docela by mne zajímalo, co by tomu říkal dnes již nebohý Karel Schwarzenberg, kterého Pekarová Adamová údajně považuje za svůj vzor. Pekarová Adamová ale údajně slíbila při jednáních o koalici SPOLU pro eurovolby, že na kandidátku nebude jmenovat „skokany“, rozuměj takové kandidáty, kteří by ohrozili „superlídra“ Alexandra Vondru. Ten se ještě před rozhodnutím TOP 09 vyjádřil jasně – bude-li Kalousek na kandidátce, koalice SPOLU do eurovoleb nebude.  Protože topka i lidovci mají podporu kolem nebo pod pěti procenty, nutných pro zisk mandátu, stáhli své „skokany“ z kandidátky a zůstanou tam jenom „osvědčené“ figury jako Luděk Niedermayer a Tomáš Zdechovský. Ten první je eurohujer do morku kostí, ale nebude se vyjadřovat (protože by to s Vondrou nešlo dohromady) a ten druhý je sice vesměs realista a kritik politiky Bruselu, obecně však je také více probruselský než Vondra. A ODS musela stáhnout Jana Zahradila, kterého nechtěla za žádnou cenu topka. Odstraněním Kalouska z kandidátky jsem osobně ztratil jakoukoliv motivaci koalici SPOLU podpořit.

CVVM uveřejnilo poslední výsledky průzkumu důvěryhodnosti ústavních institucí. Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce.

Důvěra ústavním institucím na celostátní úrovni

Instituce			neví
Prezident	52	46	2
Vláda	17	81	2
	18	78	4
Senát	29	66	5

CVVM dále uveřejnil časové srovnání důvěry a nedůvěry v ústavní instituce. Z něho vyplývá, že vláda Petra Fialy „překonala“ v nedůvěře i dosud nejhorší vládní sestavu z tohoto pohledu, a to vládu Petra Nečase těsně před jeho rezignací v červnu 2013.

Otázka je jednoduchá. Jak to, že vládě Petra Fialy dnes důvěřuje jen asi třetina jejich voličů? Odpověď na tuto otázku je v tom, že je většina voličů vládních stran z výkonu vlády „rozpačitá“, což je nádherný výraz, který jsem slyšel z úst člověka, který ve své pracovní činnosti naráží na překážky, které mu současný kabinet nastavuje.

Občas se ještě potkám s přáteli, kteří i v současné době vládu podporují, a dostávám otázku, abych jmenoval alespoň jeden důvod, proč to Fiala dělá hůře než Babiš. Je to tedy ta část vládních voličů, kteří si ještě udrželi myšlenku „antibabišismu“ , zatímco z většiny vládních voličů tento pocit již dávno vyprchal. Pokusme se proto rozklíčovat hlavní důvody, pro které Fialova sestava ztratila důvěru svých voličů.

Daně

Ještě za vlády Andreje Babiše byl s podporou ODS schválen zákon o zrušení superhrubé mzdy a daňové výnosy pro stát se tímto zákonem snížily řádově o 100 miliard korun ročně. Bylo to ještě před vypuknutím války na Ukrajině. Tímto zákonem stoupla reálná mzda naprosté většiny zaměstnanců a lze konstatovat, že skutečně „ubylo státu“ ve prospěch občanů. Pak ale vypukla válka na Ukrajině a díky tomu raketově vzrostly ceny všech energií, což se nakonec propsalo na vysoké inflace. To způsobila obrovský pokles reálných mezd a stát se snažil ulevit občanům i firmám na cenách energií za cenu růstu deficitu státního rozpočtu. Rok 2022 byl současně rokem voleb do senátu a obecních zastupitelstev a vláda nepřikročila k žádným zásadním restrikcím na straně výdajů státu. Stále ještě tvrdila, že nebude zvyšovat daně a že zachová růst důchodů. Po volbách pak přišla opatření, která měla za cíl „stabilizovat“ rozpočet, a jako první to „odnesli“ důchodci. Chápu, že na zákonem stanovené zvyšování důchodů stát neměl a musel růst přiškrtit. Vláda se však díky tomu potýká se ztrátou důvěry. Stav veřejných financí byl vládě znám dlouhodobě, a přesto si před volbami počínala tak, že nemluvila pravdu (podle Kalouska lhala!).  Tak zvaný „konsolidační balíček“ je pak směsí jakýchsi úspor a zvyšování daní v „méně“ bolestivých případech (DPH, dohody o provedení práce) a zvláštní daně z „nadměrného zisku“. A právě to lze označit oním krásným slůvkem „rozpačité“. Výnosy z nadměrného zisku nakonec skončily hluboko pod očekáváním a zdanění práce „dohodářů“ natolik zkomplikovalo tento pracovní poměr, že se mu většina firem i institucí bude muset vyhnout. Přibyla ohromná administrativa a ztratil se onen efekt jednoduchosti, který dohody o provedení práce obsahovaly.

Energie

V důsledku raketového růstu cen energií po vypuknutí války na Ukrajině, se Česko dostalo mezi státy EU, kde jsou ceny energií jedny z nejdražších v EU. Díky tomu už krachují i velké firmy, které mají vysokou spotřebu energií a posledním krokem vlády je rozhodnutí o snížení regulované ceny elektřiny pro odběratele na vysokém a velmi vysokém napětí řádově o 3,5 miliardy korun. Firmy ale stále tlačí na další pomoc ze strany státu a stát, pokud chce dodržet proklamovaný deficit na rok 2024, žádné další peníze nemá.

Zdravotnictví

Delší dobu se již projevuje nedostatek léčiv, Byl to penicilin, teď nejsou podle médií antivirotika a doslova každý z nás, kteří navštěvujeme lékárny, jsme už na problém nedostatku léčiv narazili. Nedostatek je v zásadě způsoben tím, že se dnes většina léčiv vyrábí ve státech, které nemáme tak zvaně „pod kontrolou“ a četl jsem už i zprávu, že bychom sice mohli vyrábět peniciliny, ale za vyšší cenu, než k nám jsou dováženy. Antivirotika proti covidu, která jsou u nás schválena, stojí ohromné peníze (jedno balení snad až 20000 Kč), a lékárny je koupí jenom tehdy, když přijde pacient s receptem.

Hrubou chybou politiky vlády pak byl pokus o uzákonění přesčasů ve zdravotnictví, což vedlo k výpovědím z přesčasů a skončilo tak, že Petr Fiala „našel“ finance ve VZP a VZP tak zajistí růst platů lékařů v nemocnicí na úkor nákupu investic do přístrojového vybavení. Problém přesčasů vyřešen nebyl, a lékařům zavřelo ústa vysoké zvýšení jejich platů.

Zelený úděl

Politika vlády je zásadním způsobem omezována rozhodnutím bruselské administrativy o podpoře obnovitelných zdrojů energie. EU tak podle posledních statistik vede ve snižování emisí kysličníku uhličitého, zatímco Čína s Indií tuto „úsporu“ zcela zlikvidovaly. Z hlediska světového klimatu, který podle převládajícího názoru ovlivňuje „škodlivý“ kysličník uhličitý či metan, se tak nic neděje a koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře stále stoupají.  EU tak horlivě plní něco, co další státy světa jako Čína či Indie neplní a tím se připravuje o konkurenční výhodu. Náklady na energie totiž také rostou díky tak zvaným „povolenkám“, jejichž cena je dnes již ohromná a obecně přispívá k růstu cen z „nečistých“ zdrojů.

Výše uvedené oblasti jsou dle mého názoru základními problémy, s nimiž se vláda potýká. Naprosto souhlasím s Miroslavem Kalouskem v tom, že se vládě zcela nedaří své kroky komunikovat s veřejností a že chybná rozhodnutí ve výše uvedených oblastech obhajuje a to, co se vládě naopak daří , zejména v oblasti mezinárodní politiky, nedokáže prodat nebo prodává opět s chybnou rétorikou.

Platí, že odvolávání se na nebezpečí Babiše už naprostou většinu voličů nepřesvědčuje, tj. antibabišismus   přestal fungovat a současná opozice je na koni. Zda by to dělala hůře, jak také tvrdí Kalousek, si nejsem zcela jistý, protože i v hnutí ANO jsou lidé, kteří by zřejmě některé resorty spravovali lépe než současní. Příkladem může být „rozpačité“ vystupování ministra průmyslu, ministryně pro vědu i ministryně obrany. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka pak také nadělal vládě spoustu potíží změnou názorů. A nad tím vším se jakoby vznáší neslané a nemastné vystupování Petra Fialy, který sází na pověst slušného člověka, která se mu ale rozpadá na kousky a mění se na slabého premiéra, který je jenom „hodný“. Proto se dle mého soudu vláda dostala z hlediska důvěry na nejnižší příčku ve výzkumu CVVM.