Jiří Vyvadil, politik mnoha politických stran, dorazil konečně do té správné.Je vždy potěšitelné, když se člověk doví jak to je.
Léta jsme mohli Jiřímu Vyvadilovi podsouvat, že je to člověk s bolševickými názory a on se smál (možná i vysmíval), že jsou naše tvrzení nepodložená. Až ukrajinská krize Vyvadila dovedla k odhalení své politické orientace.
Wikipedie nám poskytuje cenný zdroj informací. Nalézáme zde například jeho politický profil: Po třináct let byl členem Československé strany socialistické. V letech 1984–1990 pracoval jako tajemník poslaneckého klubu ČSS ve Federálním shromáždění a České národní radě. V roce 1990 po krátkou dobu předsedal ČSS.[7] V březnu 1990 ho sjezd ČSS zvolil předsedou strany. Strana ale ve volbách v roce 1990 neuspěla a nezískala parlamentní zastoupení. Počátkem roku 1991 Vyvadil na svou funkci rezignoval.[8] Již v září 1992 opustil poslanecký klub LSU a od listopadu zasedal spolu s Pavlem Hiršem a několika bývalými členy republikánské strany v Liberálním klubu, později klubu Liberální strany národně sociální. Tehdy nesouhlasil s levicovou orientací LSU a byl vstřícnější vůči koncepci ekonomické reformy prováděné pravicovou vládní koalicí. V říjnu 1993 přestoupil do klubu ČSSD.[11][12]
Od září 2005 pobýval na roční stáži na Ministerstvu spravedlnosti, kde zastával pozici náměstka. Po tuto dobu mu byl pozastaven výkon soudcovské funkce. Tuto stáž musel v únoru 2006 předčasně ukončit, protože jej předseda NSS Josef Baxa odvolal zpět s odůvodněním, že nesplnil očekávání na brzkou reformu české justice, navíc se sešel s trestně stíhaným Tomášem Pitrem, o této schůzce nikoho neinformoval a svůj postup koordinoval pouze s premiérem Jiřím Paroubkem,[5] který jej na ministerstvo povolal. Baxa tehdy proti němu zahájil kárné řízení, kterému se Vyvadil vyhnul tím, že se sám vzdal soudcovské funkce.[6]
Za povšimnutí stojí jeho politická kariéra před listopadem 1989. Československá strana socialistická byla v Národní frontě vedené KSČ. To jsou pravé politické kořeny Vyvadila. Zajímavý je onen „příklon ke koncepci ekonomické reformy“ z poloviny devadesátých let minulého století. Připomeňme, že to byla koncepce Václava Klause. Pozapomenutý je příběh jeho setkání s Tomášem Pitrem, za který si vysloužil kárné řízení a sám se vzdal soudcovské funkce.
Ve svém článku „Nuže. Budeme muset volit komunisty“ se nakonec vyjadřuje zcela jednoznačně:
No, kdysi bych se toho nenadál, co napíši ve své poslední větě: V každém případě držím komunistům palce, aby začali v růstu preferencí ČSSD drtit.
To, že ČSSD čeká hluboký volební propad, si myslím rovněž. Důvodem však nebude ukrajinská krize, nebo jen velmi okrajovým důvodem. Tím hlavním problémem ČSSD je dnes její slaboučký předseda a premiér české vlády Bohuslav Sobotka. Nemyslím si už vůbec, že by většina sociálně-demokratických voličů přestoupila k podpoře Ruska. Spíše je politická situace dovede mezi nevoliče nebo voliče ANO 2011.
Podpora ruské politice je u KSČM setrvalá a nesouvisí s momentální rusko-ukrajinskou válkou. KSČM se již dlouho profiluje jako podporovatel ruské politiky a ruská média cílevědomě vyhledávala naše komunisty, pokud chtěla slyšet příznivé hodnocení ruské politiky v Česku.
Politický obrat Jiří Vyvadila je tak dokonán. Od někdejšího spolupracovníka KSČ v rámci Národní fronty přes několik stran včetně ČSSD až k opětné podpoře komunistů z KSČM. Poděkujme panu Vyvadilovi za upřímnost.
