Jednota Západu už má zase trhliny

Rusku se podle Západu podařilo svou agresí na Ukrajině nebývale sjednotit Západ. Jak jde čas, ona jednota se opět drolí.

Ještě před měsícem panovala v západních médiích včetně našich oslava nebývalé jednoty Západu proti Rusku. Byly postupně přijaty tak zvané sankční balíčky. Střízlivé komentáře sice poukazovaly na to, že státy s protiruskými sankcemi mají jen asi 15 % světové populacemi, nicméně převažující komentáře hovořily o “drtivém dopadu” sankcí na ruskou ekonomiku.

Jako další důsledek ruské invaze na Ukrajinu byly oznámeny kroky k rozšíření NATO o Finsko a Švédsko. Ze zcela jasné situace a rychlého přijetí Finska a Švédska do NATO se ale vyvinulo něco zcela jiného. Proti přijetí se postavilo Turecko a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan požaduje, aby oba kandidátské státy přestaly podporovat organizace, které usilují o nezávislost pro kurdskou menšinu v Turecku. Proti přijetí Finska a Švédska se postavilo i Chorvatsko. Důvody nebyly vlastně ani oznámeny. Turecko jednání o přijetí Finska a Švédska podmínilo například tím, že budou do Turecka vydány osoby, které Ankara považuje za “teroristy” a které nyní žijí právě v těchto dvou skandinávských státech. Ve Švédsku se již diskutuje o tom, jak vysokou cenu bude muset tato země za souhlas Turecka zaplatit.

Právě v těchto hodinách se jedná o šestém balíčku sankcí EU proti Rusku, který by zastavil většinu dodávek ruské ropy do EU. Výjimku by měl pouze ropovod, kterým teče ropa do Maďarska, Slovenska a Česka. Krátce po oznámení dohody se však objevila zpráva o tom, že Maďarsko odmítá na seznamu nežádoucích osob Ruské federace schválit patriarchu ruské Pravoslavné církve. Sankce tedy zatím nejsou definitivně schváleny a viníkem je “proruský” režim Maďarska. Podle posledních zpráv EU Maďarsku ustoupila a patriarcha ruské Pravoslavné církve není na seznamu nežádoucích osob. 

Velké pozdvižení pak vyvolalo i stanovisko Německa, které odmítá posílat Ukrajině těžké zbraně. USA a Velká Británie naopak chtějí na Ukrajinu dodat raketový systém s doletem asi 80 km s tím, že ho Ukrajina nepoužije k ostřelování ruského území. Tyto raketomety by podle Ukrajiny měly změnit poměr sil na frontě, střízlivé komentáře upozorňují zejména na to kolik raket USA skutečně dodají a uzavírají své úvahy tak, že to k žádnému posunu k převaze Ukrajiny nepovede.

Podle analytiků už Rusko změnilo odběratele ropy i plynu zejména směrem do Asie, kde zejména Indie profituje na situaci a kupuje ruskou ropu s výraznou slevou oproti cenám na burze. Zákaz dovozu ruské ropy do EU může vyřešit jen dovoz ropy ze Saúdské Arábie, což se ovšem promítne do vyšších nákladů a dál zdraží pohonné hmoty v EU.

Pokud Ukrajina bude dále odmítat jednat s Ruskem o míru výměnou za územní ztráty Krymu a Donbasu, čeká nás vleklá válka s nejistým koncem, co se současných okupovaných území Ukrajiny týče. Většina analytiků považuje návrat Krymu pod ukrajinskou správu za iluzorní a rovněž tak i návrat Donbasu za spíše nereálný. S pokračujícím konfliktem se budou zřejmě zvětšovat i rozdíly států EU k přístupu k Rusku a jednotný postup bude stále komplikovanější. Ukazuje se tak, že „izolace“ Ruska v mezinárodním měřítku je fakticky nemožná a sankce sice Rusko omezují, ale nikoli tím směrem, aby stáhlo své vojáky z Ukrajiny, omluvilo se Západu a vše se jako by vrátilo do starých kolejí. Takovou změnu politiky nemůže Západ od Ruska vůbec očekávat. Rusko dnes podle různých odhadů okupuje území o rozloze přes 100000 km2. Dosáhlo toho za cenu velkých lidských i materiálních ztrát a dobrovolný ústup z pozic proto nelze očekávat ani omylem. Dobytí tohoto území Ukrajinou se také nedá očekávat během týdnů a je otázkou, zda je vůbec za současné situace ukrajinské armády reálné.