Jana Štěpánková kritizuje seriál Bohéma

V Rozstřelu na iDnes.cz vystoupila Jana Štěpánková  s tím, že seriál Bohéma lže o jejím otci. V krajním případě je připravená podat i žalobu.

Seriál Bohéma o osudech, jak jsem se mylně domníval zcela autentických, herců a hereček v době předokupační, okupační a pookupační včetně nástupu komunistů, podle Jany Štěpánkové hrubě zkreslil osud jejího otce Zdeňka Štěpánka.  V pořadu Rozstřel popřela, že by prohlášení Zdeňka Štěpánka byla „zpráva ČTK“.  Označila zobrazení svého otce Zdeňka Štěpánka v seriálu Bohéma za dehonestaci a lež. „Lišilo se to ve všem,“ řekla. V krajním případě nevylučuje, že by mohlo dojít i na žalobu.

Seriál Bohéma mě osobně neoslovil a kromě části prvního dílu jsem ho nesledoval. Přišel jsem tak zřejmě o plno „autorské licence“, jak o tom v tomtéž pořadu hovořila scénáristka seriálu. Dozvěděl jsem se ke svému překvapení, že v seriálu vystupují vedle reálných historických postav jako již jmenovaný Zdeněk Štěpánek či Vlasta Burian i naprosto smyšlení herci či herečky.

To musí mít zřejmě jenom jednu příčinu - autorům se nechtělo složitě popisovat realitu a tak si jí prostě a jednoduše vytvořili. Byl jsem doslova konsternován, když z úst Jany Štěpánkové zaznělo, že jí nikdo z tvůrců seriálu nekontaktoval a na nic se ze života jejího otce ani matky neptal. Zdá se tedy, že vznikl pořad, který nelze brát vážně ani z důvodu historické přesnosti, vlastně nepřesnosti. Pokud ještě existují pamětníci, je nevyužití možnosti konfrontovat je a využít jejich vzpomínek neprosto trestuhodné.

Herci a herečky z první republiky, v níž panovala na tu dobu nebývalá svoboda a demokracie, se během okamžiku dostali do nové situace. Po epizodě pomnichovského okleštěného Československa se 15. března 1939 probudili do rána, v němž zbývající území Čech a Moravy obsadilo německé vojsko a začal Protektorát Čechy a Morava.  Jana Štěpánková byla tehdy sice předškolní děcko, ale na konci války již byla dosti velká na to, aby chápala, co se kolem ní dělo. Je proto dvojnásob velká škoda, že se na její vzpomínky nikdo nezeptal.

Po příchodu Němců byli čeští herci, komici, plně zapojeni do nacistické propagandy. Svědčí o tom i následující text.

Skeče pro pláč

Jak skeče vypadaly? Šlo o velmi primitivní, stereotypní a pochopitelně zákeřný humor, z nějž dodnes mrazí. Zatímco holokaust běžel na plné obrátky, z českého rozhlasu se linuly posměšky o "židovském švindlu" páchnoucím česnekem a khonovštinou - "phane thajemníku".

Strůjcem všeho zla byl Ben Ešeda, rozuměj Beneš Eda, gangster a hydra krvelačná (!), loutka v rukou Židů a bolševiků, doprovázený věčně podnapilým Honzou Masarykem. Oba posluhovali břichatému Churchillovi a mrzákovi Rooseveltovi, jehož manželkou byla "špinavá Židovka" s předkusem.

Z čeho mrazí neméně, je fakt, že alespoň první vlna skečů byla velmi úspěšná a posluchači se prý dožadovali opakování. Možná, že rozpory první republiky byly větší, než jsme si schopni připustit, anebo Heydrichův údajný výrok o Češích coby smějících se bestiích platí tak nějak plošně.

Moje vysvětlení je prostší a vychází z toho, co mi vyprávěl o té době můj otec, ročník 1924, totálně nasazený na práci v Německu. Zejména na počátku okupace, kdy ještě nezuřila válka na východní frontě, byla řada lidí těžce zklamána z toho, že ačkoliv mobilizace v září 1938 proběhla úspěšně, Edvard Beneš rozhodl o přijetí mnichovského diktátu čtyř evropských mocností (Francie, Velké Británie, Německa a Itálie) a Československo odevzdalo Sudety Německu. Sám poté opustil zmrzačenou republiku a odešel do exilu. Umím si proto dobře představit, že mu to řada lidí nemohla zapomenout a kabaretním skečům o Ben Ešedovi se smála.

Vlasta Burian byl příliš populární a movitý na to, aby po válce unikl závisti druhých, a tedy i souzení podle takzvaného malého dekretu. Odsouzení si za rozhlasový skeč vysmívající se Janu Masarykovi jistě zasloužil, ovšem proč mnoho dalších herců, kteří měli na svědomí tentýž poklesek, vyvázlo zcela beze ztráty kytičky?

Všeobecně známý se stal výstup Hvězdy nad Baltimore, v němž Vlasta Burian karikoval Jana Masaryka. Tento jediný prohřešek krále komiků zapříčinil po válce jeho pád. Kniha však ukazuje mnohé další známé osobnosti, které se s ostudnou propagandou zapletly mnohem více a mnohdy nebyly až na výjimky potrestány vůbec. Patří sem komici Jára Kohout, Ferenc Futurista, Fanda Mrázek či třeba spisovatel František Kožík, tehdy dramaturg většiny skečů.

Pak musím samozřejmě vzpomenout, že například spisovatel František Kožík  čile vydával i v období bolševika a jeho dramaturgie skečů mu evidentně nijak podstatně neuškodila.

Sám si naopak velmi dobře vzpomínám na podobný mediální humbuk kolem Charty 77. Letos uplynulo shodou okolností 40 let od jejího vzniku. Bolševik v době tak zvané vrcholné normalizace v éře generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka zorganizoval jako protiakci setkání předních československých herců, hereček a dalších uměleckých profesí, pro které se vžilo označení Anticharta. Je příznačné, že Antichartu podepsala i herečka Dagmar Veškrnová, pozdější druhá žena autora původního textu Charty 77 a pozdějšího prvního prezidenta Československa po listopadu 1989 Václava Havla.

Právě z tohoto důvodu velmi dobře pochopím, jak se veřejně známí lidé jako herci a herečky museli „adaptovat“ na protektorátní režim, pokud chtěli veřejně vystupovat. A že to někteří dělali i rádi není rovněž nic nového. Naše herce podporující politiku KSČ jako Jiřina Švorcová, která v roce 1977 četla text Anticharty v Národním divadle, známe. Odkaz na Antichartu nás zavede k ohromnému počtu herců, hereček a umělců dalších profesí, kteří Antichartu podepsali ať z donucení a strachu, nebo proto, aby jim bylo opět umožněno publikovat.  Anticharta se pak podepisovala na pracovištích a stala se z toho „existenční akce“ podobně jakou byla účast na Prvním máji v průvodu.  Jsem ostatně velmi rád za to, že moje dnes již dospělé děti byly podobných „taškařic“ ušetřeny.  Odhadem tak Antichartu podepsalo nejméně milion lidí.

Pokud se seriál Bohéma významně odchýlil od historické přesnosti a nevyužil pamětí přímých pamětníků té doby z rodin, které si seriál bere „na mušku“, je mi to upřímně líto.  Mohlo tak vzniknout dílko nejen s „uměleckou licencí“, ale navíc i historicky přesnější. Ale tím se autoři seriálu evidentně nechtěli zdržovat. Škoda.

Poznámka- Jana Štěpánková je uvedena v seznamu osob, které podepsali Antichartu podle tohoto zdroje. Takoví jsme byli  a  jsme!