James Kirchick - Amerika, z jaké by měl jít strach

Spisovatel a novinář James Kirchick se v ČT24 pustil nevybíravými slovy do Donalda Trumpa a prohlásil, že se za prezidenta stydí.  Trump prý zcela ustoupil Vladimiru Putinovi.  Bojí se o Evropu, ne o Spojené státy.

James Kirchick vydal novou knihu. Byl pozván bývalým washingtonským zpravodajem ČT Martinem Řezníčkem do studia, aby se vyjádřil k setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem. Trumpa zkritizoval úplně za všechno, samozřejmě zejména za to, že věří více ujišťování Putina o nevměšování Ruska do amerických prezidentských voleb než práci FBI. Z představení Kirchicka v ČT24 ale vypadlo, že byl podporovatelem Hillary Clintonové v prezidentských volbách. O jeho objektivitě lze proto docela dobře pochybovat.

Nicméně, jedno vyjádření Kirchicka stojí za připomenutí. Prohlásil, že Trump je narcis, který si není ochoten přiznat, že se do Bílého domu dostal cizí pomocí - tj. Ruska. To je možná ještě horší stanovisko než dnes již proslulý výrok Trumpa že nepochybuje o tom, co mu říkal Putin o nevměšování se do amerických voleb. Je to totiž prohlášení v obráceném gardu. Kirchick prostě „ví“, že se Trump do Bílého domu dostal díky Rusku a basta - to je navíc silně „americký“ postoj, kdežto Trumpovo vystoupení na tiskové konferenci v Helsinkách bylo „neamerické a hloupé“  - kdo že to řekl?  Madeleine Albrightová, ministryně zahraničí ve vládě Billa Clintona.

Ministryní zahraničí (Secretary of State) byla od 23. ledna 1997 do 20. ledna 2001. V této funkci mj. v letech 1998-2000 sehrála roli při řešení kosovské otázky a o budoucnosti této srbské provincie. Jednala (nejdříve tajně) s velitelem Kosovské osvobozenecké armády Hashimem Thaçim, se kterým se sblížila. Po fiasku tzv. Rambouilletské smlouvy (pro Srby nepřijatelné), podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, a Srbsko mělo být obsazeno vojsky NATO, začalo v březnu 1999 bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO. Bombardování Jugoslávie americkým vojenským letectvem a dalšími spojenci v rámci NATO nakonec vedlo k dohodě z Kumanova, stažení Jugoslávské armády z Kosova a navzdory původní dohodě i uznání nezávislosti Kosova ze strany rozhodujících zemí o 9 let později. Po skončení války o Kosovo získala její firma Albright Group podíl v kosovském mobilním operátoru Ipko podle srbských zdrojů, však tyto informace nejsou nikdy potvrzeny. Později tento podíl prodala slovinskému Telekomu.  Občas je dobré podívat se do wikipedie.

Samozřejmě, tehdejší Rusko bylo po desetiletích komunismu a rozpadu SSSR mocností druhého řádu. Právě tehdy se razila politologická teze o tom, že svět je unipolární - tj. s dominancí USA a Západu obecně. Dnes jsme ale o 20 let dále, Rusko si našlo svůj modus vivendi - Vladimira Putina- a je s ním velmi spokojeno. Rusům se žije docela dobře, na svého prezidenta nedají dopustit, a Putin Rusku vrátil nejen anektovaný Krym, ale pocit toho, že jsou zase světovou velmocí číslo 1.

To lidé jako Kirchick nejsou ochotni akceptovat. Stále omílají ruskou anexi Krymu a válku na Donbasu s tím, že je to „diktátor Putin, který za to může a musí být potrestán“. Nejsou však schopni dohlédnout, že vynutit si na dnešním Rusku navrácení Krymu a Donbasu Ukrajině je bez války nemožné. Politika Kirchicka je jakousi krystalickou vizí dnešní Demokratické strany. S Ruskem se podle ní jednat nemá (až vrátí Krym a Donbas). Jakoby Rusko nemělo jaderný arsenál v počtu kusů dokonce o něco málo větší než USA.

Kirchick pak upozorňuje na ruskou politiku v Sýrii. No ano, klasická intervence. Jaksi zapomíná, že právě jeho favoritka Clintonová chtěla v Sýrii intervenovat o několik let dříve než Rusko. Obama to však neodsouhlasil- zato souhlasil s doražením oslabeného Muammara Kaddáfího v Libyi a Libye je dodnes v chaosu a součástí problému, který se jmenuje ilegální migrace.

Autor knihy Konec Evropy, kterou představí 18. července v rámci festivalu Colours of Ostrava, dodal, že je zmatený z politické situace v Česku, kde dřív pracoval jako novinář. Jeho kritice se nevyhnul premiér Andrej Babiš, prezident Zeman, předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura ani čeští komunisté. „Šokuje mě eurofobie, která tady panuje. Jste malá země obklopená velkými sousedy a představa, že můžete fungovat bez Evropské unie, je prostě směšná. Vždyť jste nejlepší roky zažili v rámci unie,“ uvedl. Kirchick v knize Konec Evropy s podtitulem Diktátoři, demagogové a doba temna před námi píše, že z hlediska bezpečnosti má Evropa dva hlavní problémy: Rusko a migraci.

Výšeuvedené postřehy Kirchicka nepřekvapují, nicméně že ho „šokuje“ eurofobie je známkou toho, že dobře analyzuje, nicméně chybně zobecňuje. Připomeňme, že v době vstupu do EU souhlasila s naším vstupem v referendu výrazná většina voličů. Pak se seběhlo několik věcí „jako na potvoru“. Přišla celosvětová finanční a poté ekonomická krize, když jsme se z ní pomalu vyhrabali a začali zase ekonomicky růst, přišla obrovská migrační vlna a postupná eroze důvěry v tradiční proevropské strany  - sociální demokracii a proevropskou pravici. Máme vládu hnutí ANO s oslabenou ČSSD, která by nevznikla bez aktivní podpory KSČM. EU však svou nízkou efektivitou, která se naplno projevila jak v ekonomické krizi, tak poté v krizi migrační, spustila lavinový efekt propadu důvěry v politiku EU. Záchrana Řecka a poté otevřené hranice pro milion uprchlíků za rok 2015 si vyžádaly svou daň. Naprosto proto souhlasím s tím, že Rusko a migrace jsou dva velké problémy evropské politiky. Praxe však ukázala, že sankce proti Rusku nezmění jeho politiku ani o milimetr a migrace vystrašila lidi nejen v Česku, ale doslova v celé Evropě. Posledních 450 migrantů vyloděných na Sicílii si po padesáti lidech rozebralo pět států EU, další státy jako Česko či Rakousko o převzetí migrantů žádný zájem nejeví.Zvolení Trumpa v USA je i tam reakcí na pro někoho velkorysou, pro jiné hloupou politikou tolerance ilegální migrace, která má zdánlivá plus a skoro žádné mínusy - dokud nezačnou teroristické útoky jak v USA, tak v Evropě.

Ve svém vystoupení v ČT Kirchick tvrdil, že má strach hlavně o Evropu, ve Spojených státech je podle něj demokracie zakořeněná a Trumpa přežije. A co když je to tak, že období Baracka Obamy, v němž se v USA razila teze o tom, že už je vlastně všechno v pořádku a jak má být, bylo právě obdobím, kde se vše mediálně krásně vyřešilo, ale fakticky vznikaly podmínky pro pozdější vítězství Donalda Trumpa? A z toho pramení i ona obrovská deziluze liberálů z Demokratické strany, že se děje něco „hrozného“, že „končí svět, jak jsme ho znali“. Z mého pohledu je však Trump jakýmsi návratem k normálnosti, který je navenek reprezentován člověkem, který není žádným svatouškem, natož dobrákem od kosti. Zdá se, že Kirchick a další obhájci politiky Demokratické strany vůbec nevzali do úvahy rozhodnutí „mlčící většiny“ a snaží se honem na ruské špiony a agenty svést vinu za porážku Clintonové na Rusko. Ani to však nemusí stačit k porážce Trumpovy politiky, která nemusí nutně skončit s odchodem Trumpa do politického důchodu.