Islamisté jdou v poslední době od porážky k porážce. Dobytí Aleppa v Sýrii i očekávané dobytí Mosulu v Iráku je důsledkem letecké podpory Ruska a USA.
Zapojení Ruska do syrské války přineslo zásadní změnu vojenské situace v Sýrii. Dostalo islámské skupiny pod tlak a islamisté ztratili kontrolu nad významnými městy, naposledy nad Allepem. Ne náhodou se změnila i situace v Iráku, když irácká armáda dobyla velká území pod kontrolou IS a v současné chvíli stojí před dobytím centra Mosulu. I když formálně Rusko a USA na Blízkém východě nespolupracují, zapojení Ruska do syrského konfliktu znamenalo i pro politiku USA impuls k tomu, aby připravily ve spolupráci s iráckou vládou ofenzívu proti IS v Iráku.
Pro USA je porážka tak zvaných „umírněných islamistů“ mimo IS v Sýrii hořkou pilulkou. Nyní je zcela jasné, že režim diktátora Bašára Asada získal díky Rusku zpátky vojenskou iniciativu a s „umírněnými“ islamisty se rozhodl vojensky skoncovat. To však vůbec neznamená, že Sýrii podobně jako Irák neohrožují bombové atentáty v týlu provládních sil. Nicméně, sázka na „umírněné“ protiasadovské síly skončila pro USA krachem a tento krach se Obamova administrativa snaží vyrovnat zvýšenou aktivitou v Iráku.
Blízkovýchodní politika Obamy včetně podpory tak zvaného „arabského jara“ skončila fiaskem. Egypt se naštěstí zachránil sám díky silné roli armády. Jiné státy, jako Libye a Sýrie takové štěstí neměly a jsou dnes v troskách. Obama sám za svůj největší neúspěch přiznal situaci v Libyi po svržení diktátora Muammara Kaddáfího. Snažil se však vinu za tuto situaci svalit na západoevropské státy, zejména Velkou Británii. Pád syrského diktátora Asada nakonec nepřišel díky masivní vojenské podpoře Ruska a zde sehrály USA pouze roli „pozorovatele“.
Syrský konflikt ale uvedl do pohybu migrační vlnu, která se v roce 2015 přehnala přes Evropu. Neřešení respektive quasi řešení situace nabídnuté Německem a představiteli EU rozštěpilo evropskou politiku, tentokrát na „protimigrační východ“ a „promigrační západ“. Obamova politická závěť tak vyšuměla zcela do prázdna a jasně se ukázalo, že jeho ocenění Nobelovou cenou míru na počátku jeho úřadu bylo „plácnutím do vody“.
