Exposlanec strany, jejíž jméno jest téměř politicky zapomenuto, se připomenul. Neboli nějakej Škárka si myslí, že nedonošené děti by neměly být. Jsou to přeci jen nevyvinuté zrůdy zatěžující společnost.
On ten donošený pán to tedy rozvinul do podoby, že bychom se jich měli přímo zbavovat, stejně jako "mentálů" a bezdomovců, protože jsou to pro společnost životy nehodnotné, přesně to popsal jako životy s hodnotou mínusovou.
Dotkl se mne osobně. Jsem donošeným synem otce, který se narodil velmi nedonošený a podle svědectví lidí přítomných jeho porodu byl pak "dopékán" v troubě v kuchyni, aby přežil. To celé v roce 1940. Přežil a přežil dál a zplodil dva kluky, z nichž jeden píše tento článek.
Nevím, co dokázal pan exposlanec Škárka v životě, ale můj táta docela dost. O sobě nechám soudit jiné, ale moc dobře vím a znám, jací jsou úžasní někteří nedonošení lidé, které osobně znám.
Třeba naše dvojčata. Miminka, která jsme po předčasném dobrodružném porodu ani neuměli vzít do ruky, jak byli ti klučíci malí. Cucat mlíko jsme je spolu se setřičkami, co se o ně dnem i nocí v mostecké porodnici staraly, učili celý měsíc a každou hodinu, minutu, vteřinu se báli, jestli přežijí... Dokázali to na všech hadičkách v inkubátoru i potom a dneska jsou to habáni, co mě přerostli a dělají nám na střední jen radost. Žijí, vy blbe politickej, žijí!!! Díky za to všem doktorům, sestrám, lidskému geniu, co pokrok tlačí vpřed.
A i kdyby dopekla platilo něco málo z toho, co hlásá tenhle pán, tak stejně nemá pravdu - každý život má cenu. Vždycky plusovou, když se narodí a že s tím mnozí během roků naloží až do mínusů (jako tenhle donošený zrůda), za to už Pánbůh nemůže, to je jejich volba.
Pánbůh nám dal nejen životy, ale i rozum a vůli a lidé jí časem využili také k tomu, aby se naučili, jak zachraňovat nemocné, slabé, postižené, nedonošené. Lékařská věda má své limity, i ty etické, ale kdyby o tom, kdo má žít a kdo ne, rozhodovaly kreatury typu Škárky, tak to potom se můžeme rovnou vrátit do časů Třetí říše a programů na eliminaci nežádoucích.
No jo, ale jsou mezi námi pořád zrůdy....
