32 let od Sametu a jeden se pořád učí. A nemyslím zdaleka jen to, jak se rok od roku nově a nově dozvídám, co jsem vlastně tehdy na vlastní oči a jiné smysly prožíval, ale i úžasné detaily, které mi byly dosud utajeny.
Jsme už staří, my pamětníci. Tak staří, že když dcerka před pár dny dostala za úkol vyzpovídat někoho starého tak, že byl již tehdy dospělý, aby jí mohl fundovaně odpovědět na předepsané otázky ohledně Listopadu ´89, rubrika kdože to odpovídá nepočítala ani s pojmem rodič, ale jen prarodič...
Nuž, tím ovšem nikterak nevyvracím, že se i my pořád učíme. Dám vám konkrétní příklad. Formou hádanky, ať je to hezčí:
Tak schválně: Kdo je posledním českým laureátem Zlaté medaile 17. listopadu? No, kdopak ví? Bude snad správnou odpovědí nějaký zmlácený student? Zasloužilý disident? Polistopadový politik? Či snad nějaká organizace? VPN, OF? Ale ne, kdepak!
I já jsem se dal poddat. Je to Milouš Jakeš! Tehdejší generální tajemník KSČ obdržel nejvyšší vyznamenání Mezinárodního svazu studentstva 15. 11. 1989 při návštěvě jeho pražského sídla za (parafrázuji) skvělou podporu mezinárodního studentského hnutí, hnutí za mír a sociální spravedlnost, za vynikající pohostinnost a celoživotní snahu o prosazování pokrokových myšlenek + další bla, bla, bla..
No, a pak těm dětem něco vykládejte. Ale co, ony se už v tom nějak rozeberou a jistě i je jednou v budoucnu něco podobného čeká. Třeba až budou vykládat svým potomkům, jaké to bylo rok nechodit do školy a dva roky mít na puse roušku. Každá generace má to svoje.
A ještě P.S. pro zvídavé hlavičky. Zdalipak si ještě pamatujete, kde bylo ono sídlo MSS? Ale teď už vám odpověď neposkytnu, však taky máte Google, ne?
Hezký listopad!
:-)
