Vlak pomalu přejížděl přes most ze Smíchova na Výtoň a chlapeček u okna se nemohl vynadívat na tu krásu nad Vltavou. Možná ani nebyl z Prahy, vnitrostátním výletům teď čas přeci přeje.
"To je Pražský hrad, babi?" zeptal se a ukázal na skálu nad řekou.
"Ne, Býčku, to je Vyšehrad, Hradčany jsou na druhé straně", opravila prarodička zeměpisnou nepřesnost vnuka a on se mohl pokochat i pohledem z opačného okna.
Přiznám se, že jsem až někam pod Nuselák přemýšlel nad tím Býčkem. Jak že mu to řekla? Přeslechl jsem se, či mi zas něco v životě uniklo? Zeptám se asi nejmladší dcery, třeba to bude vědět z hlavy anebo se optá nějakého jútúbera nebo tak něco. Až pak, když přišlo další něžné oslovení, jsem pochopil svoji omezenost.
"To jsou krásné zámky. Půjdeme se tam podívat?"
"Na Hradčany hned zítra, Sebíku, ale na Vyšehradě nic moc není. To je jen taková stará zřícenina."
Aha.Takže Sebastián. Tedy ne Býčku, ale Bíčku. Tak to jo. Hrůza, stejně. Teda s tím místopisem, myslím.
Heleďte, venkovani-turisti, Hradčany jsou skvost, o tom žádná. Nádherný komplex, vznešený, starobylý, ač dostavěný teprve "nedávno" a určitě jej vnukům ukazujte. Ale Vyšehrad! To je jinej level, abych tak patřičně poznamenal.
Zrovna teď to naštěstí úplně neplatí, ale Hradčana se nepříjemně blíží sterilním světovým památkovým disneylandům, kdykoliv přeplněné turisty, hekticky do Vás rvou historii a krásu staletí, ale genius loci se schovává v koutech.
To na Vyšehradě jej pocítíte na volných prostranstvích. Nechci citovat wikipedii, proto se omezím jen na vlastní pocity. Odpoledne s rodinou na Vyšehradě Vám dá každému členu, co žádáte. Ženě romantiku parku, klučinovi možnost odvážně se projít po hradbách (za ruku) nad hlubokým svahem, holčině krásné praretro dětské hřiště a hlavě rodiny dobré pivo bez front a zruinování utajených prémií. Dětem společně potom nádavkem zmrzku za podmínek obdobných pivu a fantazii příběhu o Šemíkovi a spol, který může krásně narušit cinkající tramvaj dole u řeky v místech, kam skočil. Všem dohromady majestátní zážitek návštěvy Baziliky sv. Petra a Pavla a vůbec to, že jste strávili příjemný čas v místech, kde se opravdu konaly české dějiny. A lavičky téměř vždy volné k posezení. A pro fajnšmekry procházku Slavínem, kde i duše najde pohoštění.
A to jsem se ještě dočetl, že brzy bude zpřístupněna prohlídka kasemat pod pevností. Určitě se půjdeme podívat. Ale abych nebyl nespravedlivý, výhled z vyšehradské skály na Vltavu a každému Čechu milé panoráma nad ní nás jistě zláká a letošní klidnější léto navštívíme zase i ten velký Hrad naproti.
