Sprosťáci

"Honzíku, to se neříká!" peskovala mne moje maminka, když jsem se kdysi dávno vyjádřil zkratkovitě a nechtělo se mi žadonit o nočník ve větách a řekl pouze: to slovo na "h" co se neříká.* Měla pravdu, to se neříká, to se kaká.

Používání vulgarismů je vůbec cesta ke zkratkovitému vyjadřování, i komunikaci. Správné použití správného slova ve správnou chvíli dokáže rychle navodit patřičné emoce, odbourat zábrany i rozřešit problém. Anebo taky ne. To závisí na situaci a mluvčích.

Cimrmani vědí hodně o účinnosti "šrapnelu", náš současný pan prezident zase upřednostnil přímý překlad před majestátem Hradu, koneckonců i jiné výrazy bez překladu, jiný hradní pán zakončil svoje dílo větou stojí to všechno za hovno, Hašek postavil na jadrnosti mluvy celou titulní postavu svého - nedokončeného - románu. Dokončujeme jej každým dnem, každou větou....

"Doprdele, kdo to sem kurva dráty dal!", zařval jsem dneska po návratu z noční, když jsem se hned po vstupu do bytu přerazil téměř vejpůl a zároveň věděl, že mne slyší tak maximálně naše chlupatá dobrmanice. Tak co bych si neulevil, jsem chlap, ne? A to koště hned za dveřmi mi fakt nasralo, teda nebylo uloženo dle mých představ, abych se tak vyjádřil kulantně do pozdějšího protokolu.

"Honzo, kurva se ale neříká! A doprdele taky není pěkné, .... říká máma", ozvalo se z pokojíku. 

"Co tu děláš, nemáš se učit distančně u Vanesy?", jsem leknutí přetavil zkušeně do útoku.

"Jo, ale jí kleknul počítač, tak jsem doma.", mrkla na povalené koště, "jsem o přestávce zametala, jsem dobrá, viď?", (škleb).

"Aha."

      Začal jsem si připravovat přednášku o tom, že někdy je ostřejší slovo namístě, že si tak - dospělý, samozřejmě - člověk uleví a že i máma někdy kleje, ale co, už je přece holka naše velká, co jí budu vyprávět. Stejně by se jen jútuberovsky ušklíbala a bůhví, jak mezi sebou mluví tihle "malí".

     Ale vám to řeknu. Ono mnohdy jedno dobře volené slovo má smysl. A naopak smysl ztrácí, když se jej snažíme nahradit eufemismy, opisky a plky okolo. Jak to bylo třeba v tom vtipu, co koloval ČSSR po smrti Brežněva:

Rudé Právo otisklo poslední slova soudruha Brežněva: "Komunismus je na dosah ruky!"         

Ovšem pravda byla přímočařejší, Brežněv na smrtelné posteli řekl: "Komunismus je v prdeli!"

Jsme holt sprosťáci, my Češi. Teda, hlavně někteří...

P.S.: * v perexu neznamená nic jiného, než že pravidla blogování nepovolují slovo "hovno" v perexu ani kdyby zaznělo z úst velmi malého chlapce...a já to musel, rád, nakonec akceptovat a opsat takto... :-)