Za den jich vypustíme z úst tisíce, za roky miliony, za život třeba miliardu? Pojmenovávají co vidíme, co děláme, co chceme, co milujeme, co nenávidíme, co cítíme, ba i to co neznáme a třeba ani nechceme poznat. Slova.
Jejich význam jim dáváme sami. A jak mi moje šediny let napovídají, mnohdy je mlhavý. A to jsou pak ty trapasy neporozumění, tragédie nepochopení a grotesky nejasnosti.
Tak třeba slovo přítel/kyně. Když já byl mlád, přítelů jsem měl několik, přítelkyň rovněž a dohromady to byli moji přátelé. Anebo ne, spíše takoví lepší kamarádi. Dnes mám stále přátele, pár dobrých kamarádů též, ale přítelkyni raději před ženou tajím a přítele nemám a mít asi už nebudu. Geny jsou geny...
Význam slov se nějak posunul anglosaským vlivem. A původně používané snoubenec/snoubenka se jako slova odsouvají do slovníku archaismů. Škoda?
A tak podobně se posunuje význam slova hustý/é/á, za nás používané boží naopak zase dostává původní smysl, zatímco tradiční bezvýznamové vole pořád frčí....
Nová doba přináší nová slova, abychom se mohli vůbec v nové době domluvit a do ztracena mizí ta, která jsme používali dřív, protože už nemají co pojmenovávat. Tak je to asi dobře a správně. I když to, že sedmiletá dcerka neví, co znamená vajdlink, když jsme původem z jihočeska, zamrzí, že jo. A třeba maštal ještě víc, já v jejím věku tam chodil dojit kravku.
K tomu přidám jako dvě naprosto osobní perličky moje vlastní, dnes už naštěstí překonaná, chybná chápání významu sousloví recyklovaný toaletní papír a jednorázové žiletky. Než jsem kdysi dávno prozřel a konečně pravý význam slov pochopil, choval jsem se jako blbec. Takový dobře míněný ekologický utírač zadečků jsem ze zásady nekupoval a s hnusem se od něj odvracel, když jsem si představil, jak se již jednou použitý WC papír asi recykluje do nového výrobku. A jednorázové žiletky vyhazoval po prvním použití a nečekal, až se mým strništěm otupí do nepoužitelnosti.
Tak moc jsem nepochopil význam celkem jasných slov. Čím starší a použitější, přemýšlím docela nad významem nejen pro mne zpočátku nejasných pojmenování, ale i těch jakoby jasných, neměnných. A kolikrát se nestačím divit, co si kdo pod jedním slovem umí vše představit. Význam slov je docela tajemné dobrodružství, zdá se mi.
