Hezky to vyjádřila jedna reportérka nebo reportér na tiskovce před tím, než PES vlezl do boudy číslo 5. Optal/a se, zda by multiministr nemohl být ve výčtu zakázaného konkrétnější, protože ta vládní opatření nejsou moc intuitivní.
Nádherný eufemismus. Ale budu - v článku - pozitivní a tedy doufám, že tahání za brzdu trochu tady, více tam a někde nejvíc je sice z vnějšího pohledu zmatečné a chaotické, ale snad bude aspoň účinné.
Nechtěné detaily mnohdy prozradí nečekané. O věcech, o lidech, o společenství.
Vláda zakázala prodej zbytného zboží a to povolené označuje za nezbytné, pro životy občanů nutné. V šedi tisíců položek těžko najít jasnou dělící čáru, a tak zelený strom života píše příběhy. A vypovídá o nás samotných.
V zájmu národního zdraví si tak můžu koupit směle cigarety a láhev rumu a zpříjemnit následně večer sobě i rodině, ale člověče nezlob se nebo šachy v hračkárně ne, natolik příjemné večery si nezasloužíme.
Není problém nechat si umýt auto, ale vlastní hlavu u holiče ne. Ta plechová potvora má legální nárok i na nové obutí, děti ne.
Pelech pro čubu v krámu opatřím, ale peřinu pro sebe ne.
Vybrat si pěknou knihu novou nebo v antikvariátu zapovězeno, zato zbraní a střeliva nám nepochybně nezbytno.
Jsou to možná úsměvné detaily, sotva viditelné třísky v lese, co se kácí, tolik tu už leží mrtvých stromů, které přestáváme vnímat, jak si potom všímat třísek? Chlast důležitější knih, psí pohodlí před lidským, revolver v žebříčku potřebnosti nad plnícím perem...
Prý bude svět po čínské breberce jiný než před ní. Lepší?
