Pravostranné miniatury (6)

*** EMIGRANTSKÉ OHLÉDNUTÍ *** Skoro tři roky od návratu domů a co mi zůstalo v paměti ze života v multikulti Spojeném Království

     Na náš emigrantský život v Anglii vzpomínám moc rád a s nostalgií i vděčností osudu (a všem poddaným Jejího veličenstva, které jsem tam potkal) za tuhle úžasnou příležitost. Příležitost na vlastní kůži si dlouhodobě porovnat, "jaké je to u nás doma a jaké jinde".

     V miniseriálu Pravostranné miniatury jsem psal hlavně o zajímavostech či překvapeních, která mne potkala na Ostrovech na cestách. V dnešním díle chci zavzpomínat a to úmyslně odrážkovitě, abych se oprostil komentářů, na detaily života v pro nás do té doby nevídané multikulti, politicky, genderově, rasově i jinak korektní společnosti.

     Nechci těmto asi posledním  miniaturám dávat ani o trochu větší význam než ve skutečnosti mají, tedy osobních, střípkovitých zážitků našince v cizím, byť stále evropském prostředí začátku nového století. Ale třeba je chci aspoň takhle zaznamenat, než je úplně zapomenu.

- po přestupu do obecní školy naše dvojčata už nikdy ve školní jídelně neochutnala vepřové, komunita rodičů si naprosto demokraticky na schůzi "SRPŠ" odhlasovala (90procent pro), že ve školní jídelně se budou podávat pouze halal jídla.

- jednou se mi v cizí čtvrti Manchesteru porouchalo auto a před jedním z domů právě oprašoval to své místní občan. Evidentně muslim, hned se mne optal, jestli něco nepotřebuji, společně jsme našli závadu a nabídl mi, že jeho bratranec určitě bude potřebnou součástku mít (kabel), ten ji opravdu po asi 45minutách přivezl, motor jsme opravili a odjel jsem po zaplacení celkem směšné částky. Ovšem čekání na kabel, při čaji u hostitele, bylo naprosto nepokrytou vyučovací hodinou o oprávněnosti Islámu ovládnout svět. Ve své naivitě a s pocitem vděčnosti za pomoc jsem oponoval velmi zdvořile a situaci nehrotil. I tak mi na jakékoli protiargumenty můj dobrodinec vždycky jasně předestřel, že JEDINÁ  pravda je ta jejich a kdo se nepodřídí, zemře, neboť tak to chce Allah a hlásá jeho prorok.

- při obchodním styku jsou muslimové velmi vemlouvaví, jejich běžné oslovení je "můj bratře", což mne překvapilo a jednou jsem se tomu nahlas podivil a odpověď mne docela zamrazila: "Jsme všichni bratři a chceme být i s vámi, máme li společný obchod. Politika i víra jsou jinde. A ve víře jsme nesmiřitelní. Pro vaše dobro."

- jednou si nás paní učitelka zavolala a dala nám školení, že je nepřípustné, abychom vychovávali naše děti v rasové nenávisti, ke které patří i zesměšňování jiných národností. Vůbec jsme nechápali, ale pak nám to došlo. Naši kluci na sebe navzájem pokřikovali česky (což někdy dělali, když nechtěli, aby jim ostatní rozuměli) ty pako jedno , což bylo odposlechnuto většinou třídy jako paki , a tedy hanlivé slovo, které už kluci pod pohrůžkou vyloučení ze školy nesměli nadále používat. Argumenty o českém významu slova pochopitelně neobstály.

- extra vánoční stromek jsme onehdá dostali zadarmo, když jsem do jednoho muslimského krámku 23. prosince dovezl objednaný beton na opravu terasy. Byla to nádherná borovička, která do té doby stála před krámkem jako vánoční poutač, plně vyzdobená a ověšená elektrickými svíčkami a nádavkem jsme k tomu měli i krabici ozdob -dokonce s křesťanskými motivy-, protože už zavírali a co by s tím do příštích vánoc dělali. Dokonce se mi dostalo vánočního pozdravení, ať nás Bůh celou rodinu ochraňuje... Stromek to byl opravdu pěkný a dokud neopadal, zdobil naši předzahrádku velmi důstojně.

- na druhou stranu musím říci, že pro nás bylo velkým překvapením najít v regálech supermarketů nám povědomé čokoládové kalendáře, ovšem s motivem ramadánu určené pro muslimské děti

- beton na základy novostaveb jsem po anglickém venkově rozvážel přes osm let, mám tedy možnost srovnání. V letech 2005-2008 se to nestalo ani jednou, ovšem pak už to začalo být celkem běžné, i na anglickém venkově si stavěli či rekonstruovali sídla lidé muslimského vyznání, kteří do té doby žili jen ve městských čtvrtích, jednoznačně šlo o ty nejbohatší z muslimských komunit.

- a vůbec nejvíc na mne v téhle souvislosti zapůsobil rozhovor s asi 60-ti letým Pákistáncem, majitelem místní poštovní pobočky - a to není jen tak někdo, takový člověk má v komunitě velké slovo, například může dávat reference pro banky či zaměstnavatele -, který si nepokrytě stěžoval, že od vlády T.Blaira už kvůli multikulti přístupu k přistěhovalcům není a nikdy nebude Británie co kdy bývala. Postrádal hlavně úctu k autoritám, tradicím a to, co on nazýval doslova "stará, dobrá Anglie". Když jsem se ho zeptal, co tím myslí přesně, řekl dvě věci : už nelze uzavřít smlouvu jen rukoudáním bez papíru a na silnicích není respekt. A to byl člověk, jehož rodina do UK přišla coby imigranti v šedesátých letech.

     Na závěr se možná komentáře či vlastního názoru dopustím. Mně se život v Anglii líbil. Včetně oné multikulti povahy soužití. Jsem přesvědčený, že život je tam snazší. Nejenom výškou příjmů, ale daleko spíše rovností možností, danou jednoduchostí pravidel života. Úředně vzato. Vymahatelností práva, třeba. Ale dneska vím, že co se týkalo sféry tzv. multikulti, byla  to jen maska. Zvnějšku vnucená a stejně pokrytecká jako byla maska oddanosti socialismu u nás před rokem 1989. S pravdou to nemá moc společného. Strach je všudypřítomný. Něco jiného se říká navenek a něco jiného se cítí anebo říká v rodině. Zkuste si udělat pokus. Pozvěte k vám domů průměrného Angličana, prožijte s ním den a navečer se spolu opijte. Nemusíte moc, i když oni to moc přiměřeně neumějí.  A povídejte si s ním. A když bude mít s sebou rodinu, tím líp. Pak poznáte, co si opravdu myslí.

     A teď ten můj hlavní názor. Nemám nic proti tomu, abychom tady u nás žili pohromadě s lidmi odkudkoli, kteří k nám přišli, protože už nemohli anebo nechtěli žít tam u nich. Chápu je asi víc než mnozí jiní. Ale vždycky budu proti tomu, aby se u nás žilo podle JEJICH pravidel.

související články:

http://janandrle.blog.idnes.cz/c/315893/Pravostranne-miniatury-5.html

http://janandrle.blog.idnes.cz/c/302610/Pravostranne-miniatury-4.html

http://janandrle.blog.idnes.cz/c/289864/Pravostranne-miniatury-3.html