To se můžete se setkat s kolegou Větvou na blogerskejch mecheche kolikrát chcete, stejně tomu nigdy neporozumyte...
Asi takhle, včera byla zase výluka na trati. A to je čas, kdy se nejen my průvodčí, ale i nebozí cestující dáváme všanc autobusům náhradní dopravy.
Náš zachránce přijel na čas, na místo kam měl a cestující nabral dobře, mohu-li soudit. Pozdravil mne zdvořile, ale následovala otázka nezvyklá... : „Vite cestu, že jo , pane pruvodči?“
No, vím, samozřejmě, ale jen po kolejích, což mu jistě nepomúže. Abych to zkrátil, pan řidič, byl výpomoc povolaná z Moravskoslezského kraje, který nikdy v okolí Všetat nejezdil ani s traktorem, natož s autobusem.
„Ja se na to mužu vysrat, ta navigace je uplně blba a ty prdele tady jsou všechny stejne,“ bylo jeho hodnocení cesty před i po každé vesnické zastávce. Naštěstí jsem měl vždy po ruce domorodce, který nás k nim domů navedl bezchybně.
Drobet se to zadrhlo v Boleslavi, ale snad i třikrát projetý stejný kruhový objezd dokážou dráhy vyúčtovat správně.
„Před lety mi propustili z šachty, papiry jsem si na tenhle volant udělal a tři roky jezdim jako chuj stejnou trasu Ostrava-Haviřov-Mošnov, tam je letiště, viš, ale tohle teda ne, to je strašny město ta Boleslav, tady bych nechtěl žit.“
Ten kluk, no kluk, byl to chlap jak hora, ve mém věku (před důchodem), ale nešťastnej jak šafářův dvoreček.... a mně připomněl mě samého, když jsem zasedl před léty za volant v daleké cizině , za zády x tun betonu a ... jeď tam, nevíš kam, a tam dělej to, nevíš co.... :-)
Na zpáteční cestě do Všetat jsem ho povzbuzoval, co jen to šlo, však to potřebujem všichni....
