Pozor vlak!

Když se malý člověk učí číst a naučí se to, pak je z něj úplně jiný člověk. Velký. Konečně může ovlivňovat okolí tím, co si přečetl.

Taková běžná cesta z víkendu na Šumavě. Za volantem otec, na sedadle spolujezdce maminka, vzadu šestiletý já a miminko bratr v korbě kočárku. Rok 1973, jaro. Jsem malý hrdý prvňáček a už umím louskat nejen slabiky, ale i krátká slova. Baví mě to. Moc. Tak moc, že i cestou čtu nápisy okolo cest. Zejména budovatelské socialistické žvásty, jak jinak tehdy. Třeba Mír. To mi šlo dobře. A míru přece bylo pár let po okupaci nejen okolo cest dostatečně, abych si početl.

Blížíme se ke Strakonicím a ve Strunkovicích je nechráněný přejezd. Se značkami v předstihu a i dodatkovou tabulkou. Čte se mi to pomalu, takže až když táta má kapotu téměř na kolejích, dokáži se vymáčknout novou informací: "POZOR VLAK!" , zakřičím radostí z toho, že jsem dal dohromady celá dvě slova.

Brzdy zakvílely, rána. To se maminka praštila hlavou o palubní desku. Korba kočárku se posunula také znatelně dopředu, až se Tomášek probudil a táta zařve: "Kde?", a rozhlíží se po prázdných kolejích. Ale jen chvilku, potom pochopil: "Blbče!"

"Já jsem to tam přečetl.", bráním se.

"Knížku si vem, pitomče, tu si čti a ne ty krávoviny okolo silnice!", státozrádně pronesla hlava rodiny a znovu rozpohybovala embéčko.

Knížku jsem si nevzal, jen Čtyřlístek, co jsem měl s sebou, ale tuhle nespravedlivou ťafku za projevenou vzdělanost jsem si už nesl napořád.

Taková běžná cesta z víkendu na Šumavě. Za volantem já, na sedadle spolujezdce můj táta. Vzadu jeho vnučka. Rok 2017, podzim. Blížíme se k přejezdu ve Strunkovicích, dosud stále nechráněnému, s podobnými cedulemi jako tehdy. Moje děti historku o malém čtenáři-blbci znají z vyprávění a možná proto dcera (je jí mimochodem dnes jen o pár let méně než tátovi tenkrát) prohodí: "Nebylo to s tím blbcem tady tati, tady JE cedule POZOR VLAK?"

"No, bylo, přesně tady, pamatuješ, dědo?", a připomenu mu jeho inzultaci nezletilého čtenáře.

"Tak to nevím, ale blbče, to jsem ti řekl mockrát, víš ty vůbec, co ses nadělal hovadin, kdo by si to pamatoval?"

Jo, má pravdu, volovin jsem se nadělal dost, tak proč by si měl pamatovat zrovna tuhle. Stačí, že jsem si ji zapamatoval já, dál vyprávěl a že se v historkách možná přenese i do dalších generací...