Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří a asi ani červnová britská porridge připravená Evropě nakonec možná nebude tak moc pálit.
Aspoň se mi zdá. Není to ani týden, co jsem si moc pěkně popovídal se španělským obchodníkem s olivovým olejem, který právě nabízel několika partnerům v Česku.
"Moc jsme si rozuměli", opakoval, "vy tady máte podobné špatné zkušenosti s diktaturou jako my doma a teď se taky konečně pořádně ekonomicky vzmáháte, takže nebude problém vás naučit používat dražší, ale po všech stránkách kvalitnější oleje."
Trochu jsem mu chtěl oponovat, že do tradiční české kuchyně zrovna ten studenomilný a salátový a tak trochu pro nás exotický výlisek oliv příliš nezapadá, ale beru, pravdu má. Nová česká střední a vyšší třída chce být světová a in a na nějakou tu korunu či euro určitě nehledí.
Každopádně mne potěšilo, jak dobře hodnotí naše ekonomické vyhlídky. A taky to, jak přesně odhadl můj anglický přízvuk. Northwest, but not Liverpool, rather GM, right? Jo, pravdu měl, Španěl jeden! 8 let kroutil volantem double-deckeru v Londýně, takže podobně dlouho jako já mixu v Boltonu, tedy rozuměli jsme si i potom náramně.
A nemohli jsme samozřejmě minout ani téma brexitu. Želel ho, stejně jako já. On o to víc, že si z Anglie přivezl domorodou manželku a tak teď trochu řeší, co to všechno pro ně bude znamenat. Ale doufají, že v reálném životě nakonec nic moc.
A na tom jsme se shodli. Že ta naše důchodová započítání z doby "otročení" v UK nám nějak stejně snad připíší úředně k dobru, že cestovat budeme všichni moci jako dosud a co se nás dvou týče, my už o pracovní povolení či co v Anglii stejně žádat nebudeme. Stačilo.
A liknavý a tak nějak britsko chladný přístup vlády Jejího Veličenstva ke konečnému prásknutí do stolu a odejití naplno otevřenými dveřmi z EU taky asi něco znamená. Počkejme si, však ono to určitě tu svoji teplotu k ufoukání nakonec bude mít.
A ještě jeden postřeh, aktuální, z dnešního Tesca. Sehnal jsem tam beef gravy i selfraising flour , což v dobách kdy já sám jsem pobýval v Království byla v Česku vzácnost. O cideru ani nemluvím, ten dneska seženete všude. A to ještě ke všemu proběhl minulý týden v Lidlu americký týden, kdy ovšem prodávali pravé nefalšované anflické fisherman cakes, po kterých se mi snad po návratu stýskalo úplně nejvíc. A ani mi nevadilo, že tyhle byly vyrobeny v Německu... Treska jako treska, no ne?
A o tom je, vážení. Globalizace a zájem lidí žít spolu a dobře nakonec doufám převálcují formální překážky. A že všichni bychom do horkých kaší měli trošku foukat, o tom nepochybuji. No, uvidíme...
