O archeologii

Jako mladý muž byl jsem velmi zvídavým a i děvčata jsem si intuitivně hledal podobných vlastností. Povahou hloubavé, sečtělé až vědecky založené a protože to bylo v letech osmdesátých, společenská angažovanost se také počítala

A tak jedna z lásek vedla pionýrské kroužky mladých archeologů (a -ložek) a každé léto kromě vedení táborů svěřenců vyrážela po vlastní ose hledat a nacházet artefakty do sbírek nezletilých budovatelů socialistické vědy.

Jak jsem později zjistil, každé léto s jiným pomocným kopáčem/sběračem, ale zato na víceméně stejná místa. Favoritem bylo okolí Skryjí, bohaté na trilobity a jiné předpotopní potvory. Což jsou podle wikipedie i třeba geologa pana Horáka spíše předmět zkoumání paleontologie, ale koho by to z nás tenkrát trápilo. Alespoň já jsem mezi vědními obory proplouval nenuceně. Byli jsme přece tak mladí.

Seznámili jsme se někdy koncem března, sblížili se rychle a tak letošní brigáda připadla na mě. Opatrná a zodpovědná byla už během jara, ale i tak jsem byl trochu překvapen jejím několikrát opakovaným důrazem, abych kromě stanu, spacáku, teplého prádla, vařiče, ešusu, konzerv a dalších běžných propriet na kempování nezapomněl hlavně vzít dost prezervativů. Ale znělo mi to slibně, takže jsem se spíš pýřil, než nad tím přemýšlel. A celé tři krabičky Primeros gum...? na 10-ti denní zájezd s sebou vzal. 

Na místo jsme se měli stylově dostat s kamarády, co se jali sjíždět Berounku na pramici. Z Liblína. Tam jsme měli sraz a zpod jezu poté hodlali vyrazit. Kamarádi byli na místě přesně, já s malou rezervou též. Náčelník naší poloviny výpravy, říkejme mu třeba Lenka, sotva po půlhodince. 

"Ahóóój! Jak se máte chlapi? Honzí, máš ty šprcky?", tak takhle se ta dračice projevila hned zpočátku. Hoši zachovali dekórum, obdivně pomlaskali jen potichu a já jakoby nic přitakal: "Jasně, miláčku."

A plulo se. Už v soukromí, na prvním  a jediném tábořišti se ještě několikrát ujistila, zda jich mám opravdu dost a spokojeně jsme jich pak asi 3/15 spotřebovali. Odhadem. Vrtalo mi to hlavou, trošku, ale vše jsem přičítal mládí, létu, vášni a pyšně své neodolatelnosti.

Další den jsme se s lodníky rozloučili ve Skryjích a já očekával vědeckou část expedice, určitě neméně vzrušující a vášnivou. Rozbalili jsme stan, oheň začal konat dobré jídlo a i tehdy se nelogicky optala: "A máš jich teda dost? Vloni jsem tady měla problém nějaké sehnat."

No teda! Takovou ťafku, to teda ne!: "Mám, jasně že mám, tolik, že bych se divil že je užijeme všechny, včera už jsi vypadala docela unaveně!", kontroval jsem, jak jsem si myslel, že to zabere nejlíp.

"Honzíku, proboha, já nemyslela na tohle! Vždyť jsem ti přeci už říkala, že ty trilobity se nejlíp balí do prezervativů, napamatuješ?"

"No jo," došlo mi to, "tak to jich mám přesně ještě dvanáct, přišlo mi to docela dost."

"To jsem si mohla myslet! Ale my jich budeme potřebovat tak sto, sto padesát, no nic, zítra to půjdeme zkusit do Jednoty."

Škoda, tu noc jsme takové dva tři ušetřili. Asi byla unavená. Ráno v Jednotě už ale opět sršela energií, hned na pultě vedle pokladny byla krabice se známým logem. Zavřená, inu vesnice. Počkali jsme až jediná zákaznice před námi zaplatí svoje pečivo, dvacet deka turisty a žlutou limonádu a Lenka se ujala role náčelníka naplno a optimisticky: "Dobrý den, prosímvás, my tady s kolegou potřebujeme nějaké pánské ochrany, tak jednu krabici, máte je, že?"

"A vy jste..." nedokončila otázku prodavačka a já dodneska přemýšlím, na co se vlastně chtěla zeptat, "...no, máme, mladá paní, prosím," otevřela víko a jednu krabičku nám podala. Celkem jich tam bylo sedm.

"Ne, já myslela CELOU krabici, takových třicet krabiček."

"No to my tady... víte... malá obec, chataři, to jo, ale jinak...ne, tohle je jediné, co máme."

Náčelník se na mne obrátila a s neskutečně zoufalým výrazem ve tváři zaúpěla: "Jako vloni, teď mi Honzo řekni, co my tady budem ten tejden doprdele dělat?!"

Než jsem se zmohl na jakoukoli reakci, zareagoval někdo, o kom jsme si asi oba už mysleli, že si svůj nákup dávno sbalil a je fuč, ona babka nakupující před námi, taktéž dost podivně: " Ježíšmarjá, to je Markýza de Sade nebo co!" a utekla z krámu.

My ostatně zanedlouho po ní a s ubohým úlovkem taktéž.